Svátost smíření

SVÁTOST SMÍŘENÍ V KOSTELE SV. MIKULÁŠE VE VELKÉM MEZIŘÍČÍ

Ve všední dny se zpovídá půl hodiny před každou mši svatou

Prosíme sledujte aktuální pořad bohoslužeb, protože se časy bohoslužeb se o slavnostech mění, pak i svátost smíření. Děkujeme. 

Pondělí      6:30 - 6:55

Úterý          -------------

Středa        6:30 - 6:55

Čtvrtek      6:30 - 6:55

Pátek         7:30 - 7:55

                   14:00 - 16:00 pravidelná odpolední zpověď

                   19:30 - 21:00 pouze na první pátek v měsíci

Sobota       6:30 - 6:55

                  17:30 - 17:55

Neděle      7:00 - 7:25

                   8:30 - 8:55

                  10:00 - 10:30

                  17:30 - 17:55

Příprava ke svátosti smíření

Kristův učedník, který se dopustil hříchu a z popudu Ducha svatého přistupuje k svátosti pokání, se má především celým srdcem obrátit k Bohu. Toto niterné obrácení srdce, které v sobě zahrnuje lítost nad hříchem a předsevzetí vést nový život, je vyjádřeno zpovědí církvi, patřičným zadostiučiněním a polepšením života. Bůh pak udělí odpuštění hříchů prostřednictvím církve, která působí skrze službu kněží.

a) Lítost
Mezi kajícníkovými úkony stojí na prvém místě lítost, která je „ bolestí duše nad spáchaným hříchem a jeho odsouzením, spojeným s předsevzetím už nehřešit“. „Kristovu království se totiž přibližujeme pouze vnitřní proměnou celého člověka (metanoia), která působí, že jsme zasaženi tou Boží svátostí a láskou, která se v poslední době projevila na Synu a která nám byla plně uštědřena (srov. Žid. 1,2; Kol 1,19 aj.; Ef 1,23 aj.), a začneme přemýšlet, soudit a pořádat svůj život.“ Na této lítosti srdce závisí pravdivost pokání. Obrácení má totiž zasahovat člověka v jeho nitru, aby mu den ze dne dodávalo většího světla a uvádělo ho do stále většího souladu s Kristem.

b) Vyznání
Ke svátosti pokání patří vyznání hříchů, které vychází z pravdivého sebepoznávání před Bohem a z lítosti nad hříchy. Toto vnitřní zpytování svědomí a navenek projevené vyznání se má odehrávat ve světle Božího milosrdenství. Vyznání vyžaduje od kajícníka vůli otevřít své srdce Božímu služebníku; a od služebníka se vyžaduje duchovní soud, který koná na místě Kristově, a na základě moci klíčů pronáší rozsudek odpuštění nebo zadržení.

c) Zadostiučinění
Pravé obrácení se dovršuje za viny, polepšením života a náhradou škody. Úkon a míra zadostiučinění mají být přiměřené jednotlivým kajícníkům, aby každý napravil řád, který porušil a aby byl léčen lékem zaměřeným právě na uzdravení jeho choroby. Je třeba, aby uložené pokání bylo opravdu lékem proti hříchu a aby nějakým způsobem působilo obnovu života.Tímto způsobem kajícník „nedbá na to, co je za ním“ (Flp3,13), začleňuje se znovu do tajemství spásy a napíná své síly, aby dosáhl toho, co je před ním.

d) Rozhřešení
Hříšníkovi, který ve svátostné zpovědi vyjevil služebníku církve své obrácení, uděluje Bůh odpuštění skrze znamení rozhřešení a tím je svátost pokání dokonána. Podle Božího uspořádání díla spásy, v němž se viditelně projevila dobrota Boha, našeho spasitele, a jeho láska k lidem, chce nám Bůh skrze viditelná znamení udílet spásu a obnovovat porušenou smlouvu.
Ve svátosti pokání tedy Otec přijímá syna, který se k němu vrací, Kristus bere ztracenou ovci na ramena a odnáší ji zpět do ovčince a Duch svatý znovu posvěcuje svůj chrám a plněji v něm prožívá, což se pak projeví obnovenou nebo vroucně prožívanou účastní u stolu Páně, takže nad dítětem, které se z dálky vrátilo zpět, je veliká radost na hostině Boží církve.

Zpytování svědomí

Chci-li zpytovat svědomí, měl bych alespoň čas od času uvážit, proč a jak to dělám. K tomu mají napomoci následující body k zamyšlení:

1. Proč zpytuji svědomí:
protože je to nařízeno?
k podpoře mého pocitu spravedlnosti (farizej a celník!)
abych měl sebe stále pod kontrolou?
Na každém z těchto motivů něco je, ani jeden není absolutní.

2. Zpytování svědomí by mělo být součástí rozhovorů, které vedu:
s Bohem (modlitba, Písmo)
sám se sebou (jsem za sebe odpovědný, vnímám své rozpoložení)
s bližními, a to nejen slovy (vnímám jejich reakce)

3. Základem pro mé úvahy nemají být v prvé řadě hříchy, ale vědomí mé velikosti jako křesťana a z něho plynoucí závazky.
„Uvědom si,křesťane, svou důstojnost. Stal ses spoluúčastným na božské přirozenosti, nevracej se tedy hanebným chováním do starého ponížení. Nezapomínej, jaké hlavy a jakého těla jsi údem. Pamatuj, žes byl vyrván z moci temnot a přenesen do světla království Božího.“(sv. Lev Veliký)

4. Co hledám?
hříchy (jednotlivosti)?
dobré činy?
výmluvy a omluvy?
kontrolu své cesty?

5. Jak poznám, co je zlé a co je dobré?
desatero
morálka
zpovědní zrcadlo
modlitba (Duch svatý)
Boží slovo (zejména Mt 5-7, 1 Kor 12-13, Gal 5, Ef 4-6)
reakce druhých lidí

6. Proč mohu být a jsem v některých ohledech slepý? A kdo a co mne z toho může léčit (úloha bližních)

Vždy odlišit a vnímat: činy - motivy - kořeny.


Závěrečná rada:
· hříchu lituj hned
· cestu kontroluj občas
· nad závěrem dne se zastav, uznej dobré a zlé, děkuj a pros za odpuštění
· jednou za 1-2 měsíce se zpovídej
· v ročních exerciciích si udělej "hloubkovou kontrolu"

https://www.pastorace.cz/Knihovna/4-SVATOST-POKANI-A-JEJI-CASTI.html

Pomůcka ke zpytování svědomí:

1. Nebeský Otče, vyznávám svoji laxnost a lhostejnost k tobě, často řeším jen sám sebe, myslím na svůj prospěch a svéhlavě prosazuji svoji vůli. Místo důvěry v tebe a tvoji prozřetelnost se utápím v malomyslnosti a v hněvu na tebe. Vnímal jsem tě jako svého konkurenta, a jindy jako svého sluhu. V modlitbě jsem byl povrchní a uspěchaný. Odkládal jsem příležitost poznávat tě a naslouchat ti ve tvém Slově. Neodpovídal jsem na tvoji lásku ke mně láskou k tobě Bože a k bližním. Pěstoval jsem nezdravou křesťanskou spiritualitu na základě soukromých zjevení, svým přístupem jsem rozděloval rodiny a církev. Nechal jsem se od Tebe odvádět pověrami, horoskopy, obracel jsem se k okultismu, ezoterice, józe, léčitelství. Opovážlivě jsem spoléhal na tvé milosrdenství.

2. Nebeský Otče, vyznávám, že tvé jméno jsem nechoval jako posvátné a vyslovoval jsem ho zbytečně, v hněvu, v posměchu. Nechoval jsem také úctu ke kříži a k symbolům, které na tebe odkazují. Na veřejnosti jsem se za tebe styděl, když jsem se měl k tobě přiznat a vydat svědectví. Pohoršoval jsem jako křesťan svým nevhodným a hříšným chováním ostatní bližní.

3. Nebeský Otče, vyznávám, že jsem zanedbával slavení svátečního dne - neděle. Dával jsem přednost svým zájmům a koníčkům, neudělal jsem si na tebe čas. Mnohdy dobrovolně jsem se neúčastnil nedělní mše svaté. Tím jsem tak dával špatný příklad svým bližním, dětem a vnoučatům. Zbytečně jsem pracoval, nebo vyžadoval práci od druhých a nakupoval.

4. Nebeský Otče, vyznávám, že jsem jako dítě ke svým rodičům nechoval patřičnou úctu, která jim patří. Nenaslouchal jsem jim, nezajímal jsem se o ně, pohrdal jsem jimi pro jejich slabosti, byl jsem vůči nim prchlivý a vzdorovitý. Nepřijímal jsem jejich dobře míněné rady. Nebyl jsem ochotný jim pomáhat a pracovat pro dobro celé rodiny. Vytvářel jsem konflikty mezi sourozenci i konflikty mezigenerační. Byl jsem v nich neústupný.

Vyznávám, že jsem jako rodič nepřijímal svoje děti v jejich jedinečnosti, přehlížel jsem jejich opravdové potřeby, nebyl jsem k nim spravedlivý. Byl jsem na ně nepřiměřeně náročný, když nedosáhli mé představy, pohrdal jsem jimi. Nezajímal jsem se, jak a s kým tráví volný čas. Nevedl jsem je k tobě především svým dobrým příkladem a modlitbou za ně. Někdy jsem znevažoval dětskou víru a hledání v období dospívání. Nedal jsem svým dětem svobodu žít a věřit v Boha. Nedovoloval jsem svým dětem dělat chyby a vše jsem zbytečně dramatizoval.

Vyznávám, že jsem na své kmotřence, nad kterými jsem v církvi přijal patronát, často zapomínal, nebyl jsem pro ně oporou na cestě k tobě.

Vyznávám, že jsem pohrdal autoritami, hledal jen na nich jen chyby a slabosti, pak jsem zbytečně o nich mluvil, tak je znevažoval.

5. Nebeský Otče, vyznávám, že jsem měl nesprávný vztah ke svému životu a zdraví. Pěstoval jsem kult „krásného těla a věčného mládí“. Jindy jsem pohrdal svým životem, toužil jsem po smrti. Odmítal jsem odpovědnost za svoje rozhodování a jednání. Přepínal jsem se zbytečně, neodpočíval jsem, ale jindy jsem byl líný a mnoho času jsem promrhal. Nepečoval jsem o své zdraví a často lehkovážně, díky svým neřestem, jsem své zdraví ničil.

Vyznávám, že s druhými jsem jednal hrubě, manipulativně, vysmíval jsem se jim, šikanoval slabší, nerespektoval jsem jejich integritu. Dělal jsem rychlé soudy o druhých, odsuzoval jsem je, přál jsem jim zlo - lámal jsem nad nimi hůl, mstil jsem se.  Ve své pýše jsem odmítal druhé, když prosili za odpuštění a sám jsem o odpuštění neprosil. Stále jsem vytahoval staré křivdy a pitval se v nich. Dopouštěl jsem se vůči bližním, fyzického i duševního násilí.

Vyznávám, že jsem nestál jednoznačně na straně života a život nechránil od početí po přirozenou smrt.

Vyznávám, že jsem zbytečně hazardoval se životem svým i druhých a řídil nebezpečně.

Těžko jsem snášel nemoci a slabosti těla a duše, neustále jsem si stěžoval.

6. Nebeský Otče, vyznávám, že jsem propadal modle sexu, nežil sexualitu svého stavu s čistými úmysly, nechával jsem se vláčet svými vášněmi. Nekrotil jsem svoji představivost. Pronášel jsem vůči druhým nebo v mnoha situacích oplzlé narážky, dvojsmyslné vtipy. Vyhledával jsem a sledoval pornografii, nebojoval jsem s pokušením sebeukájení. Pěstoval jsem nemanželský sex. V intimním manželském životě jsem nebyl vstřícný k potřebám druhého, prosazoval jsem se a urážel, když nebylo po mém.  

Vyznávám, že jsem nepředával svým dětem čistý pohled na sex a na lásku. Úmyslně jsem zabraňoval početí dítěte.

7. Nebeský Otče, vyznávám, že jsem nejednal poctivě a spravedlivě k druhým, a k celé společnosti. Kradl jsem, podváděl s úmyslem nespravedlivě se obohatit, stahoval jsem z internetu nelegálně materiály, které jsem užíval ke své potřebě a k svému potěšení. Nepracoval jsem odpovědně, tím jsem poškodil zákazníka nebo zaměstnavatele. Nevyplácel jsem spravedlivou mzdu, která je běžná. Zneužíval jsem vypočítavě příspěvků a darů, kterých se mi dostalo.

Vyznávám, že jsem byl lakomý, nechtěl jsem se dělit, svůj výdělek jsem používal jen na svoje potřeby a zábavu, rozhazoval jsem zbytečně. Potřeby bližních jsem přehlížel.

Vyznávám, že druhým jsem nevracel to, co jim patří. Vůči majetku druhého a majetku státu jsem byl nezodpovědný. Neodváděl jsem poctivě daně.

8.  Nebeský Otče, vyznávám, že jsem nebyl jasný a pravdivý ve svých slovech a činech. Lhal jsem, přetvařoval jsem se, upravoval jsem okolnosti ke svému prospěchu, bezuzdně jsem šířil věci neověřené a polopravdy. Vyhledával jsem stále nové informace, byl jsem zvědavý a strkal jsem nos do věcí, po kterých mi nic nebylo. Četl jsem, a tím i podporoval, bulvár. Dobrovolně a vědomě jsem šíři pomluvy – lži o druhém člověku. Ty, které jsem neměl rád, jsem vědomě očerňoval a probíral jejich slabosti a chyby na veřejnosti, a tím jsem je nactiurhal. Zbytečně jsem druhému lichotil, a tak jsem ho uváděl do nepravdy o něm samotném.

Vyznávám, že jsem mlčel, když jsem měl vydat pravdivé svědectví, které mělo přispět k dobru. Přikrýval jsem zlo. Zbytečně jsem mluvil o věcech, které měly zůstat důvěrné. Neodvolal jsem svoje pomluvy a nactiutrhání, a tím jsem dál poškozoval své bližní.

9. Nebeský Otče, vyznávám, že jsem nebyl věrný ve vztahu, který mám před tebou žít. Vyznávám manželskou nevěru, faktickou, ale i ve svých představách, ve svém srdci. Toužil (a) jsem po jiných ženách mužích. Vyhledával jsem jiné vztahy, nebezpečně jsem flirtoval. Živil jsem ve svém srdci nespokojenost z manželského života. Vyhledával jsem podněty k této nespokojenosti. Svým jednáním i svými výroky jsem narušoval jednotu a stabilitu svého manželství. Prosazoval jsem se, byl jsem tvrdohlavý a neústupný, nebyl jsem ochotný druhému naslouchat a ocenit jeho jiný pohled na věci. Nezastal (a) jsem, se svého manžela manželky, před druhými, svými rodiči, dětmi, když ho kritizovali nebo zesměšňovali. Nevedl (a) jsem své děti k tomu, aby respektovali autoritu manžela, manželky. Nepřiměřeně jsem žárlil a vyžadoval si pozornost.

Vyznávám, že spory které jsem měl konstruktivně řešit, jsem jen odkládal.

Vyznávám, že jsem se podílel svými řečmi a výzvami na rozpadu manželství druhých ve svém příbuzenstvu, u svých přátel a kolegů.

10. Nebeský Otče, vyznávám, že jsem nebyl spokojený s tím, co mám, a za to co mám, jsem nebyl vděčný. Toužil jsem po malichernostech a nezdravě jsem se k nim upínal. Živil jsem v srdci hněv na druhého, když byl úspěšnější než já. Záviděl jsem zdraví, dobré vztahy, úspěšné a hodné děti, majetek, úrodu…

Vyznávám, že jsem druhým, zvláště svým nepřátelům, nepřál dobro, nežehnal jsem jim.

Text přípravy ke staženízde