Svatodušní zpravodaj 2021

Svatodušní zpravodaj -  Farnost Bory, Netín, Velké Meziříčí

Veškeré informace naleznete na stránkách farnosti https://www.farnostvm.cz

 Slovo faráře

Milí farníci a přátelé, stále žijeme z radostného poselství evangelia: „Kristus vstal z mrtvých“. Ježíš je naše jistota, pevná skála. V posledních dnech se často vracím k Ježíšovu slovu, kde mluví o sobě jako o vinném kmeni a o nás jako ratolestech. Ratolest může nést dobré ovoce jen když je spojená s kmenem, a když je očišťovaná. To spojení s kmenem dost záleží na naší aktivitě, Ježíš je vůči nám vždycky aktivní. Čištění a obírání nepotřebných výhonků je v režii nebeského Otce, který k nám promlouvá ve slově Písma, v okolnostech života a taky skrze autoritu církve. Připravujeme se na slavnost Seslání Ducha svatého, která uzavírá dobu velikonoční. Společně prosme o dary Ducha, dary dostává ten, kdo je ochoten je aktivovat.

Jak už asi všichni zakoušíte, přišel čas postupného rozvolňování. Chtěl bych vás zase pozvat ke společnému slavení mše svaté v kostele. Stále sice platí opatření: dezinfekce rukou, respirátor a rozestupy, ale postupný návrat je tady. Na nedělní mše svaté je stále registrace proto, aby byla stále možnost počet věřících regulovat. Ale účast z původního počtu už může být až dvoutřetinová. Od Velikonoc bylo několik poutí. Všem, kdo je připravovali, děkuji za jejich práci a nasazení. Těšíme se na další poutě. Prosím organizátory z obcí, aby mě kontaktovali a upřesnili termín.

Příprava na první svaté přijímání probíhá v rámci mší svatých pro děti a na nedělní mši svaté v 9:00 je součástí ohlášek krátké slovo pro děti a jejich rodiče. Prosím rodiče, aby se s dětmi vraceli k tomu, co je obsahem dětských bohoslužeb, a tak v přípravě pomohli, aby tato společná snaha přinášela dobré ovoce. První svaté přijímání bude 13. 6. v Borech a 20. 6. ve VM a v Netíně. Medřičtí biřmovanci se dočkají po dvojím odložení, byl dohodnut nový termín, biřmování bude v sobotu 12. 6. ve 14:00. Prosím o modlitbu za děti, biřmovance a snoubence.

Během postu, kdy jsme se podle možností věnovali více chlapům, protože je rok svatého Josefa, často zaznívalo od žen:„ A co my?“ Milé ženy, v letošním roce si připomínáme 1100 let od smrti svaté Ludmily, první česká světice a mučednice. Ludmila je patronkou babiček, matek a křesťanských vychovatelů. Papež František vyhlásil na poslední neděli v červenci den babiček a dědečků, protože si uvědomuje, jak velikou roli v křesťanské výchově mají prarodiče.

Po čtyři středy v červnu připravujeme modlitební setkávání pro dívky, ženy, matky, babičky, vdovy… Setkání budou v duchu odkazu svaté Ludmily. Provázet nás bude nejen svatá Ludmila, ale taky praotec víry Abrahám, a pak ty které tuto víru v srci nesly a Bůh se na jejich životě oslavil. Společně se zadíváme na ženy starého zákona: Noemi, Rút, Ester, Judit. Tyto modlitební večery budou spojeny se svědectvím několika žen, které budou vyprávět, jak je víra nese v tom, co život přináší:

•         2. 6. 19:00
•         9. 6. 19:00
•         16. 6. 19:00
•         23. 6. 19:00

Marie Oujezdská, manželka, matka, babička, katechetka, ředitelka Národního centra pro rodiny

Abrahám slyší: „Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu…. Staň se požehnáním…“ Gn 12, 1…

Tereza Pospíšilová, manželka, mladá maminka 4 kluků t. č. v domácnosti, autorka https://srdceryvne.cz/blog/

Kniha Ester + přídavky ke knize Ester

„Pane můj, náš Králi! Ty jediný, pomoz mi opuštěné a nemající opory leč v tobě, neboť nebezpečí je na dosah. Od narození jsem slýchala v otcovském rodu, žes ty Hospodine vyvolil Izraele ze všech národů a naše otce ze všech jejich předků, aby se ti stali věčným dědictvím… Přídavky k Est 4, 17l…

Pavla Karasová, matka 5 dětí , babička, vdova

Kniha Rút

„Nechť ti Hospodin odplatí za tvůj skutek. Ať tě bohatě odplatí Hospodin, Bůh Izraele, pod jehož křídla ses přišla ukrýt“. Rt 2, 12

Františka Ludmila Kadlčíková, řeholnice, učitelka, provinční představená kongregace sester sv. Cyrila a Metoděje

Kniha Júdit

Júdit zpívala: „Hospodin je Bůh, který činí přítrž válkám; z rukou těch, kdo mne pronásledují, mne vytrhl a přivedl do svého tábora uprostřed lidu“ Júd 16,2

Děkuji všem, kteří v čase omezení nabídli pomoc svým bližním. Děkuji všem, kteří podporují naše farnosti jak hmotně, tak duchovně.

 V pátek 28. 5. je „Noc kostelů“, do programu se letos zapojuje kaple sv. Bernarda ve Stránecké Zhoři na zámku. Kostel svatého Mikuláše VM bude otevřen k soukromé návštěvě a modlitbě do 22:00, v tom čase bude v kostele probíhat veřejná generálka smíšeného chrámového sboru. 

o. Pavel

* kolem r. 860 hrad Pšov + 16. 9. 921 hrad Tetín

V českých dějinách zaujímá svatá Ludmila mnohá přední místa: je to první historicky doložená kněžna, první urozená křesťanka v Čechách, také první česká mučednice a první světice.

Zatímco sousední Velkomoravská říše roku 863 přivítala věrozvěsty Cyrila a Metoděje, kteří hlásali křesťanství, české země dosud žily pohanstvím. Ludmila vyrůstala na hradě Pšov, jenž se nacházel na území dnešního Mělníka. Když jí bylo čtrnáct nebo patnáct let, provdali ji za Bořivoje, o deset let staršího knížete z rodu Přemyslovců, který sídlil na Levém Hradci.

Bořivoj byl schopný a ambiciózní panovník, který usiloval o upevnění své vlády ve středních Čechách. Nechal se společně s manželkou v roce 883 pokřtít. Kníže Bořivoj přivedl do Čech první slovanské kněze a na Levém Hradci vybudoval první kostel, zasvěcený svatému Klimentovi. Jeden z  prvních životopisců líčí Ludmilu jako "neúnavnou v bdění, nábožnou v modlitbách, dokonalou v lásce, přehorlivou v úslužnosti k Božím sluhům, jako matku sirotků, těšitelku vdov, neúnavnou navštěvovatelku vězňů a dokonalou ve všech dobrých skutcích".

Křesťance Ludmile bylo dáno prožít dlouhý, avšak nelehký a dramatický život. Už v devětadvaceti letech oplakala manžela, a jako vdova po knížeti potom musela jednat strategicky, použít veškerou inteligenci a vnitřní sílu, aby přežila neustálé soupeření o moc a přitom uchránila trůn pro svého nejstaršího syna. Ten vládl jen dvacet let, po něm nastoupil mladší Vratislav, brzy však také zemřel. Zanechal po sobě dva dědice, Václava a Boleslava. Protože byli ještě dětmi, velmoži vládu přisoudili Vratislavově manželce Drahomíře. Výchovu knížecích chlapců však svěřili Ludmile, která pro ně představovala vladařskou autoritu.

Tak Ludmila zůstala na Pražském hradě a pečovala o vnuky. Soustředila se hlavně na staršího Václava, který měl citlivou povahu a byl nadaným žákem. Odmalička ho vedla k víře a ctnostem a důsledně dbala o jeho vzdělání. Dvojí rozdělení moci a vlivu však vyvolávalo časté spory mezi oběma kněžnami. Zkušenější Ludmila nakonec ustoupila a odebrala se na svůj hrádek Tetín nedaleko Prahy, kde nadále žila ve skromné domácnosti. Ctižádostivé Drahomíře to však nestačilo…

15. září roku 921 na Tetín pronikli zbrojnoši kněžny Drahomíry. Dva z nich, Tuna a Gommon, po západu slunce vstoupili s obnaženými meči do komnaty staré kněžny. Ludmila klečela před svým soukromým oltářem a modlila se. Věděla, co nastane, prosila jen o smrt mečem po vzoru prvních křesťanských mučedníků. To poslední, tak pokorné přání, jí vrazi nesplnili, zardousili ji vlastním závojem.

Když se vlády ujal mladý Václav, přikázal ostatky své babičky vyzvednout a převézt do kostela svatého Jiří na Pražský hrad. Zázračné bylo, že Ludmilino tělo nalezli v hrobě zcela neporušené, stejně jako roucho, ve kterém byla oblečena. Úcta k ní se rychle šířila mezi lidem a byla potvrzena nařízením pražského biskupa z roku 1142, kdy nedovoluje s jejími ostatky hýbat bez papežského souhlasu, jak to bylo u světců pravidlem.

Z knihy: Alena Ježková, České nebe; zpracoval o. Jaroslav

Židovské náboženství má propracovaný systém střídání svátků a všedních dní. Vždy bylo na co se těšit během běžných dní a o to více mohla zazářit sláva dnů svátečních. Mezi ty nejvýznamnější svátky u nich patřilo poděkování za úrodu. Židé děkovali Hospodinu za žně vždy v době, kdy v Izraeli dozrává pšenice a začíná sklizeň i ostatních plodin. Je to přesně 7 týdnů po Velikonocích, židovské velikonoce – Pesah a letnice Šavuot dělí 49 dní, tedy 7 týdnů, odtud se vzal i název těchto svátků: Šavuot, česky svátek týdnů. O Pesahu se slaví vyjítí z Egypta, při Šavuotu přijetí desatera na hoře Sinaj a zároveň se děkuje za úrodu. Zajímavostí je, že Židé při letnicích studují Boží přikázání více než jindy, protože slaví to, že jim je Bůh daroval. A protože Boží slovo je přirovnáváno k mléku a medu, jedí mléčné pokrmy a jídla s medem, například blinces – zapečené palačinky s tvarohem.

Tím, co dělali o letnicích apoštolové začíná hned druhá kapitola knihy Skutky apoštolské. Vidíme, jak jsou všichni shromážděni na jednom místě. Není tam přímo popsána činnost nebo slova, která apoštolové spolu s Pannou Marií říkali, jen víme, že Duch sestupuje při modlitbě. Ale už vůbec netušíme, jak ta modlitba vypadala, jestli měli tehdy něco naučeného nebo jen slova modlitby na místě vymýšleli, možná prodlévali i v tichosti,… ale napsáno to tam není. Asi proto, že není důležité, jak přesně modlitba vypadá, můžeme se modlit, jak je nám to blízké. Avšak popsány jsou účinky této modlitby. Hukot. Vichr. Ohnivé jazyky, které se rozdělili. Naplnění Duchem svatým. Mluvení jinými jazyky. Údiv ostatních, že rozuměli ve svých rodných řečech. Otázky, jestli nejsou opilí. Celá Petrova řeč. Křest třech tisíc lidí. Pro mě to znamená, že není tak moc důležité, jak modlitba vypadá, ale že je skutečně mocná, když způsobila toto všechno.

Jak na tyto zkušenosti navázaly další generace? První zmínky o tom, že křesťané slaví Letnice pocházejí ze 3. století. Ve 4. století se v předvečer této slavnosti prožívá vigilie a dalších osm dní se slaví oktáv Seslání Ducha svatého. Liturgická barva letnic byla vždy červená – to je totiž barva ohně, ohnivých jazyků, které sestoupily na apoštoly.

Když křesťanství přichází do našich zemí, nemají to letnice úplně jednoduché, protože se často smísily s původními pohanskými zvyky. Třeba v Kosmově kronice najdeme zmínku z roku 1092, kde je popsáno, jak kníže Břetislav II. potlačoval „obyčeje pověrečné, které vesničané, posud polou pohané, o Letnicích v outerý nebo ve středu zachovávali, přinášejíce dárky ke studánkám, oběti zabíjeli a zlým duchům obětovali“.

A naším úkolem je, abychom se také modlili a hlavně byli ochotní přijmout to, že modlitba bude vyslyšena a že Duch opravdu i v dnešní době mocně působí. Že jeho moc za ta dvě tisíciletí od události ve večeřadle nevyčpěla…

 o. Karel