Zpravodaj farnosti Velké Meziříčí, Bory a Netín 17. 5. - 24. 5. 2020

Farnost Velké Meziříčí - Zpravodaj v čase karantény – 9

Mše svaté, které jsou slouženy navíc pro rozvolňování účasti, jsou převážně bez určitého úmyslu, pokud máte zájem, aby byla mše svatá na konkrétní úmysl kontaktujte faru.

V pátek 22. 5. v 19:00 proběhne večer chval, přijede jáhen Patty s bohoslovci, všichni jste srdečně zváni.

Svatodušní novéna bude navazovat na páteční chválový večer s bohoslovci dál od soboty 23. 5. vždy ve 20:00 v kostele. Vigile bude v sobotu 30. 5. od 21:00 hodin.

Děkujeme za vaše dary pro farnost, můžete dále přispět na účet č. 1621146349/0800

V tomto týdnu čteme z 2. knihy Královské,  20 – 25 kapitola.

Otázka pro děti: Kdo nalezl v Hospodinově domě knihu Zákona?

Otázka pro dospělé: Jaké znamení o uzdravení, dostal od Hospodina Chizkijáš?

Nedělní liturgie    

Ježíš řekl svým učedníkům: „Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání. A já budu prosit Otce, a dá vám jiného Přímluvce, aby s vámi zůstal navždy: Ducha pravdy. Svět ho nemůže přijmout, protože ho nevidí a nezná. Vy ho znáte, neboť přebývá u vás a bude ve vás. Nenechám vás sirotky. (Zase) k vám přijdu. Ještě krátký čas, a svět mě už neuvidí, ale vy mě zas uvidíte, protože já jsem živ a také vy budete živi. V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci a vy ve mně jako já ve vás. Kdo má moje přikázání a zachovává je, ten mě miluje, a kdo mě miluje, toho bude milovat můj Otec a také já ho budu milovat a dám se mu poznat.“ Jan 14,15-21

Duch svatý, který nám byl udělen na křtu, je základním „vybavením“ do života každého křesťana. Ježíš jej definuje jako Ducha pravdy. Je to jakýsi druh rozlišování v duchovním slova smyslu. Tento dar je vlastní každému praktikujícímu křesťanovi, který naslouchá Duchu svatému, roste a slábne podle toho, jak silné je naše přátelství s Bohem. Tento dar není založen na rozumové úvaze. Spíš skrze intuici a určitou vnitřní jistotu dokážeme rozeznat, co přichází od Pána a co je mu cizí, nebo dokonce nepřátelské.

Člověk pokud žije s Kristem a má k němu úctu a lásku, přirozeně vnímá co je dobré a co je zlé. Když čte knihu, nebo uvidí film, naplní ho vnitřní neklid nebo pokoj, který často není schopen přesně vysvětlit.

Jako každý jiný dar se i tento dar musí zušlechťovat. Máme-li pochybnost, je lepší se poradit nebo si nechat svůj názor potvrdit někým povolaným dříve, než něco zbrkle odsoudíme nebo „prohlásíme za svaté“. Katechizmus tento dar nazývá „nadpřirozený smysl víry“. Tento dar, prohlubuje chápání víry a křestan se pak stává Kristovým svědkem uprostřed tohoto světa.

V posledních dnech mě přichází na mysl mnoho otázek: jak dál, na co se zaměřit, otevírá se mnoho témat, které se tu nějak snoubí. První téma je z evangelia sv. Jana,  podobenství o vinném kmeni a ratolestech (Jan 15, 1-11). Zde Ježíš připomíná, že jen díky spojení s ním a díky postupnému a důkladnému očišťování přináší náš život ovoce. Další téma je sucho. Ochladilo se, něco napršelo, ale každý z nás vnímá dál stálý nedostatek vody. Díky spojení s Kristem člověk zakouší pokoj a jistotu, když bude nebeského Otce prosit. Po slavnosti Nanebevstoupení Páně je v naší farnosti letitým a dobrým zvykem pravidelně se scházet ke společným modlitbám na svatodušní novénu, kde prosíme o dary Ducha svatého. Duch svatý je to třetí téma. Prorok Jeremiáš vyčítal vyvolénemu národu zbudování cisteren jako zásobiště vody (Jer 2,13). Cisterny popraskaly, voda se ztratlila. Je třeba najít cestu k místům, kde byly prameny a místa očistit, aby se voda znovu stala dostupnou. Jak jsme zakusili v posledních dvou měsících, naše jistoty popraskaly a povolily, naše plány se sesypaly. Byli jsme probuzeni z iluze, že se můžeme zachránit sami. Na prvním místě je třeba obnovit svůj vztah ke Kristu, který přislíbil dát Ducha, probudit osobní zbožnost a potřebu modlit se. Zvu vás ke společným modlitbám za déšť, příznivé počasí a k modlitbám, kde budeme prosit o Ducha svatého.

V pátek 22. 5. v 19:00 přijede jáhen Patty s dalšími bohoslovci a budou mít v našem kostele večer chval. „Chválíme Boha proto, že jsme přesvědčeni, že všehno napomáhá k dobrému těm, kteří Boha milují, a především těm, které miluje Bůh! I když jsme slabí ve víře i ve svém odhodlání, Boží milost dokáže ještě víc.“ „Zkus věřit.“

Milí farníci, jsem rád, že se postupně navracíte do kostela a využíváte možností účastnit se bohoslužeb v obcích. Prosím, nezapomínejte na dodržování předpisů o rozestupech a dezinfekci. Poutě, které v tomto období mají probíhat nechávám na zvážení místních zastupitelů po domluvě s věřícími, kteří se o přípravu poutní mše svaté starají.                                                 

o. Pavel

8. a 9. května došlo k rozebírání varhan. Varhanář Tomáš Nováček povolal k sobě několik našich mladých varhaníků, kteří mu byli k ruce. Během dvou prvních dnů rozebrali slabší třetinu píšťal. Píšťaly se budou čistit a potom po restaurování všech vzdušnic budou znovu zasazeny. Jak už jste si všimli, v současné době v kostele nás doprovází elektronické varhany připojené na ozvučení kostela. Předpokládá se, že tento stav bude trvat do podzimu.

Psal se pravděpodobně rok 1345, v Pomuku nedaleko Plzně, snad v rodině tamního právníka a starosty, se narodil chlapeček jménem Jan. Nadanému chlapci se dostalo skvělého vzdělání v cisterciáckém klášteře a na Karlově univerzitě. Stal se notářem. Zároveň rozpoznal i povolání ke kněžství a roku 1380 byl vysvěcen na kněze. Zanedlouho byl vyslán studovat na snad tehdy nejprestižnější právnické univerzitě v Padově, kde získal doktorát.

Doba byla tehdy složitá. Pražský arcibiskup Jan z Jenštejna se snažil neohýbat páteř a pracovat pro církev, což bylo stále složitější, protože syn Karla IV., král Václav IV., si z křesťanské morálky nic nedělal a často si nechal poradit od těch, kterým tento charakter chyběl. Je jasné, že králův styl mnohým více vyhovoval, protože kladl méně nároků. Ve vzájemných sporech tak arcibiskupovi ubývalo podporovatelů. V této situaci si Jan z Jenštejna vybral nového nejbližšího spolupracovníka, proto Jana z Nepomuku jmenoval generálním vikářem. Král přišel na novou fintu, chtěl oslabit Jenštejnův vliv tím, že hodlal zřídit nové biskupství a k jeho zajištění použít majetek kláštera v Kladrubech. Nahrávalo k tomu to, že zde dožíval starý opat. Nového by nezvolili, klášter by zrušili, a zasedl by zde biskup nové diecéze povolný králi. Už o tom jednal i v Římě. Jenže hned po smrti starce mniši zvolili nového opata. V tom všem se angažoval i generální vikář Jan, který z moci své funkce tuto volbu potvrdil. A bylo zle. Král zuřil. Zanedlouho zajal čtyři nejbližší spolupracovníky arcibiskupa. Nejvíce si opilý panovník vylil zlost na generálním vikáři, kterého prý osobně při mučení pálil loučemi. Vyzvídal, co Janovi řekla králova manželka Žofie při zpovědi. Po krutém mučení měl vykloubené ruce, mnohonásobně roztříštěnou lebku, až světec zemřel. Jeho mrtvolu hodili do Vltavy. Když ji po delší době nalezli rybáři, kolem hlavy se mu podle legendy blýskalo pět světel jakoby hvězd. Psal se rok 1393. Arcibiskup Jan okamžitě o Janu Nepomuckém mluvil jako o mučedníkovi. Svatořečen je v roce 1729, svátek slavíme 16. 5. Jako jediný světec kromě Panny Marie je zobrazován s hvězdami kolem hlavy, jen jich má pět… Jeho sochy nejdeme na mostech po celé Evropě.

Dokážu i já držet svěřené tajemství? Mohli by i mě po smrti zobrazovat s prstem na ústech na znamení toho, že jsem nevyzradil, o čem jsem měl pomlčet?                                                             

 o. Karel

„S radostí putujem nábožní křesťané, vroucně prozpěvujem Matičce Žarošské.“ Takto začala ve středu 13. května korunovační pouť u Staré Matky Boží v Žarošicích, kde jsem byl pozván panem farářem jako emeritní kaplan poutního místa. S radostí jsme si připomínali 25 let od korunovace milostné sochy novými korunkami svatým papežem Janem Pavlem II. Korunovace se uskutečnila při jeho návštěvě na Svatém kopečku u Olomouce, kde se s ním setkali mladí naší vlasti. Vše se uskutečnilo hlavně zásluhou premonstrátského opata Rudolfa Mariana Kosíka, věrného a oddaného ctitele Panny Marie, který nechal vyrobit nové korunky, a podařilo se mu papežskou korunovaci domluvit. Korunky byly vyrobeny ze zlata, které věnovali žarošští poutníci. Lidé po mnoho staletí se ke svaté Panně utíkají při všech možných těžkostech a jsou jí také vděčni za získané milosti. Za tři roky služby jsem se o tom mohl sám mnohokrát přesvědčit. Nyní byl mezi poutníky i apoštolský nuncius arcibiskup Charles Daniel Balvo. „Nad všecky svaté Bůh povýšil Tě, Panenko Maria“, pokračovala slavnost zpěvem, který ukazuje místo svaté Panny v dějinách spásy. Katolická víra generací poutníků v Ní dovedla rozpoznat výsadní znamení Boží lásky. Můžeme se k nim připojit také. Vždyť: „Kdo do Žarošic putuje, potěší své srdéčko.“

Vděčný poutník o. Jaroslav

Milé děti, opět bychom vám chtěli nesmírně moc poděkovat za nádherné obrázky, které nám posíláte! My je můžeme dát na nástěnku, kterou jsme vám zase vyfotili. Sešla se spousta krásných obrazů sv. Jana Nepomuckého, k jeho hlavě jste vždy předpisově přidaly i hvězdy. Většinou pět, jak bývá obvyklé, někdo přidal i nějakou tu hvězdičku navíc .

Pokud se chcete vidět ve zpravodaji i další týden, prosím do příští středy večer nám doručte další obrázek. Tentokrát sv. Klementa Maria Hofbauera, který slaví svátek 20. 5. Jde o českého světce, který pocházel z jižní Moravy a během života působil i v Rakousku a Polsku. Vyučil se pekařem; byl poustevníkem, stal se knězem; staral se o děti a mládež, pro které zakládal školy; pečoval o raněné z války; často zpovídal, navštěvoval nemocné, i když musel chodit pěšky ve sněhu bez bot, protože byl chudý. Zkuste nějakou scénu z jeho života nakreslit. Těšíme se na vaše díla!

............................................................................................................................................................................................................................................................................................................

Farnost Bory - Zpravodaj v čase karantény - 9

Vybízíme k domácí četbě Písma, k modlitbám, ke společnému sledování přenosů bohoslužeb prostřednictvím televizního, rozhlasového nebo internetového přenosu.

V tomto týdnu čteme z 2. knihy Královské,  20 – 25 kapitola.

Otázka pro děti: Kdo nalezl v Hospodinově domě knihu Zákona?

Otázka pro dospělé: Jaké znamení o uzdravení, dostal od Hospodina Chizkijáš?

Ježíš řekl svým učedníkům: „Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání. A já budu prosit Otce, a dá vám jiného Přímluvce, aby s vámi zůstal navždy: Ducha pravdy. Svět ho nemůže přijmout, protože ho nevidí a nezná. Vy ho znáte, neboť přebývá u vás a bude ve vás. Nenechám vás sirotky. (Zase) k vám přijdu. Ještě krátký čas, a svět mě už neuvidí, ale vy mě zas uvidíte, protože já jsem živ a také vy budete živi. V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci a vy ve mně jako já ve vás. Kdo má moje přikázání a zachovává je, ten mě miluje, a kdo mě miluje, toho bude milovat můj Otec a také já ho budu milovat a dám se mu poznat.“

Jan 14,15 - 21

Duch svatý, který nám byl udělen na křtu, je základním „vybavením“ do života každého křesťana. Ježíš jej definuje jako Ducha pravdy. Je to jakýsi druh rozlišování v duchovním slova smyslu. Tento dar je vlastní každému praktikujícímu křesťanovi, který naslouchá Duchu svatému, roste a slábne podle toho, jak silné je naše přátelství s Bohem. Tento dar není založen na rozumové úvaze. Spíš skrze intuici a určitou vnitřní jistotu dokážeme rozeznat, co přichází od Pána a co je mu cizí, nebo dokonce nepřátelské.

Člověk pokud žije s Kristem a má k němu úctu a lásku, přirozeně vnímá co je dobré a co je zlé. Když čte knihu, nebo uvidí film, naplní ho vnitřní neklid nebo pokoj, který často není schopen přesně vysvětlit.

Jako každý jiný dar se i tento dar musí zušlechťovat. Máme-li pochybnost, je lepší se poradit nebo si nechat svůj názor potvrdit někým povolaným dříve, než něco zbrkle odsoudíme nebo „prohlásíme za svaté“. Katechizmus tento dar nazývá „nadpřirozený smysl víry“. Tento dar, prohlubuje chápání víry a křestan se pak stává Kristovým svědkem uprostřed tohoto světa.

V posledních dnech mě přichází na mysl mnoho otázek: jak dál, na co se zaměřit, otevírá se mnoho témat, které se tu nějak snoubí. První téma je z evangelia sv. Jana,  podobenství o vinném kmeni a ratolestech (Jan 15, 1-11). Zde Ježíš připomíná, že jen díky spojení s ním a díky postupnému a důkladnému očišťování přináší náš život ovoce. Další téma je sucho. Ochladilo se, něco napršelo, ale každý z nás vnímá dál stálý nedostatek vody. Díky spojení s Kristem člověk zakouší pokoj a jistotu, když bude nebeského Otce prosit. Po slavnosti Nanebevstoupení Páně je v naší farnosti letitým a dobrým zvykem pravidelně se scházet ke společným modlitbám na svatodušní novénu, kde prosíme o dary Ducha svatého. Duch svatý je to třetí téma. Prorok Jeremiáš vyčítal vyvolénemu národu zbudování cisteren jako zásobiště vody (Jer 2,13). Cisterny popraskaly, voda se ztratlila. Je třeba najít cestu k místům, kde byly prameny a místa očistit, aby se voda znovu stala dostupnou. Jak jsme zakusili v posledních dvou měsících, naše jistoty popraskaly a povolily, naše plány se sesypaly. Byli jsme probuzeni z iluze, že se můžeme zachránit sami. Na prvním místě je třeba obnovit svůj vztah ke Kristu, který přislíbil dát Ducha, probudit osobní zbožnost a potřebu modlit se. Zvu vás ke společným modlitbám za déšť, příznivé počasí a k modlitbám, kde budeme prosit o Ducha svatého.

V pátek 22. 5. v 19:00 přijede jáhen Patty s dalšími bohoslovci a budou mít v našem kostele večer chval. „Chválíme Boha proto, že jsme přesvědčeni, že všehno napomáhá k dobrému těm, kteří Boha milují, a především těm, které miluje Bůh! I když jsme slabí ve víře i ve svém odhodlání, Boží milost dokáže ještě víc.“ „Zkus věřit.“

Milí farníci, jsem rád, že se postupně navracíte do kostela a využíváte možností účastnit se bohoslužeb v obcích. Prosím, nezapomínejte na dodržování předpisů o rozestupech a dezinfekci. Poutě, které v tomto období mají probíhat nechávám na zvážení místních zastupitelů po domluvě s věřícími, kteří se o přípravu poutní mše svaté starají.                                                

o. Pavel

8. a 9. května došlo k rozebírání varhan. Varhanář Tomáš Nováček povolal k sobě několik našich mladých varhaníků, kteří mu byli k ruce. Během dvou prvních dnů rozebrali slabší třetinu píšťal. Píšťaly se budou čistit a potom po restaurování všech vzdušnic budou znovu zasazeny. Jak už jste si všimli, v současné době v kostele nás doprovází elektronické varhany připojené na ozvučení kostela. Předpokládá se, že tento stav bude trvat do podzimu.

Psal se pravděpodobně rok 1345, v Pomuku nedaleko Plzně, snad v rodině tamního právníka a starosty, se narodil chlapeček jménem Jan. Nadanému chlapci se dostalo skvělého vzdělání v cisterciáckém klášteře a na Karlově univerzitě. Stal se notářem. Zároveň rozpoznal i povolání ke kněžství a roku 1380 byl vysvěcen na kněze. Zanedlouho byl vyslán studovat na snad tehdy nejprestižnější právnické univerzitě v Padově, kde získal doktorát.

Doba byla tehdy složitá. Pražský arcibiskup Jan z Jenštejna se snažil neohýbat páteř a pracovat pro církev, což bylo stále složitější, protože syn Karla IV., král Václav IV., si z křesťanské morálky nic nedělal a často si nechal poradit od těch, kterým tento charakter chyběl. Je jasné, že králův styl mnohým více vyhovoval, protože kladl méně nároků. Ve vzájemných sporech tak arcibiskupovi ubývalo podporovatelů. V této situaci si Jan z Jenštejna vybral nového nejbližšího spolupracovníka, proto Jana z Nepomuku jmenoval generálním vikářem. Král přišel na novou fintu, chtěl oslabit Jenštejnův vliv tím, že hodlal zřídit nové biskupství a k jeho zajištění použít majetek kláštera v Kladrubech. Nahrávalo k tomu to, že zde dožíval starý opat. Nového by nezvolili, klášter by zrušili, a zasedl by zde biskup nové diecéze povolný králi. Už o tom jednal i v Římě. Jenže hned po smrti starce mniši zvolili nového opata. V tom všem se angažoval i generální vikář Jan, který z moci své funkce tuto volbu potvrdil. A bylo zle. Král zuřil. Zanedlouho zajal čtyři nejbližší spolupracovníky arcibiskupa. Nejvíce si opilý panovník vylil zlost na generálním vikáři, kterého prý osobně při mučení pálil loučemi. Vyzvídal, co Janovi řekla králova manželka Žofie při zpovědi. Po krutém mučení měl vykloubené ruce, mnohonásobně roztříštěnou lebku, až světec zemřel. Jeho mrtvolu hodili do Vltavy. Když ji po delší době nalezli rybáři, kolem hlavy se mu podle legendy blýskalo pět světel jakoby hvězd. Psal se rok 1393. Arcibiskup Jan okamžitě o Janu Nepomuckém mluvil jako o mučedníkovi. Svatořečen je v roce 1729, svátek slavíme 16. 5. Jako jediný světec kromě Panny Marie je zobrazován s hvězdami kolem hlavy, jen jich má pět… Jeho sochy nejdeme na mostech po celé Evropě.

Dokážu i já držet svěřené tajemství? Mohli by i mě po smrti zobrazovat s prstem na ústech na znamení toho, že jsem nevyzradil, o čem jsem měl pomlčet?                                                          

o. Karel

„S radostí putujem nábožní křesťané, vroucně prozpěvujem Matičce Žarošské.“ Takto začala ve středu 13. května korunovační pouť u Staré Matky Boží v Žarošicích, kde jsem byl pozván panem farářem jako emeritní kaplan poutního místa. S radostí jsme si připomínali 25 let od korunovace milostné sochy novými korunkami svatým papežem Janem Pavlem II. Korunovace se uskutečnila při jeho návštěvě na Svatém kopečku u Olomouce, kde se s ním setkali mladí naší vlasti. Vše se uskutečnilo hlavně zásluhou premonstrátského opata Rudolfa Mariana Kosíka, věrného a oddaného ctitele Panny Marie, který nechal vyrobit nové korunky, a podařilo se mu papežskou korunovaci domluvit. Korunky byly vyrobeny ze zlata, které věnovali žarošští poutníci. Lidé po mnoho staletí se ke svaté Panně utíkají při všech možných těžkostech a jsou jí také vděčni za získané milosti. Za tři roky služby jsem se o tom mohl sám mnohokrát přesvědčit. Nyní byl mezi poutníky i apoštolský nuncius arcibiskup Charles Daniel Balvo. „Nad všecky svaté Bůh povýšil Tě, Panenko Maria“, pokračovala slavnost zpěvem, který ukazuje místo svaté Panny v dějinách spásy. Katolická víra generací poutníků v Ní dovedla rozpoznat výsadní znamení Boží lásky. Můžeme se k nim připojit také. Vždyť: „Kdo do Žarošic putuje, potěší své srdéčko.“

Vděčný poutník o. Jaroslav

Milé děti, opět bychom vám chtěli nesmírně moc poděkovat za nádherné obrázky, které nám posíláte! My je můžeme dát na nástěnku, kterou jsme vám zase vyfotili. Sešla se spousta krásných obrazů sv. Jana Nepomuckého, k jeho hlavě jste vždy předpisově přidaly i hvězdy. Většinou pět, jak bývá obvyklé, někdo přidal i nějakou tu hvězdičku navíc .

Pokud se chcete vidět ve zpravodaji i další týden, prosím do příští středy večer nám doručte další obrázek. Tentokrát sv. Klementa Maria Hofbauera, který slaví svátek 20. 5. Jde o českého světce, který pocházel z jižní Moravy a během života působil i v Rakousku a Polsku. Vyučil se pekařem; byl poustevníkem, stal se knězem; staral se o děti a mládež, pro které zakládal školy; pečoval o raněné z války; často zpovídal, navštěvoval nemocné, i když musel chodit pěšky ve sněhu bez bot, protože byl chudý. Zkuste nějakou scénu z jeho života nakreslit. Těšíme se na vaše díla!

...........................................................................................................................................................................................................................................................................................................

Farnost Netín - Zpravodaj v čase karantény - 9

Vybízíme k domácí četbě Písma, k modlitbám, ke společnému sledování přenosů bohoslužeb prostřednictvím televizního, rozhlasového nebo internetového přenosu.

V tomto týdnu čteme z 2. knihy Královské,  20 – 25 kapitola.

Otázka pro děti: Kdo nalezl v Hospodinově domě knihu Zákona?

Otázka pro dospělé: Jaké znamení o uzdravení, dostal od Hospodina Chizkijáš?

Ježíš řekl svým učedníkům: „Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání. A já budu prosit Otce, a dá vám jiného Přímluvce, aby s vámi zůstal navždy: Ducha pravdy. Svět ho nemůže přijmout, protože ho nevidí a nezná. Vy ho znáte, neboť přebývá u vás a bude ve vás. Nenechám vás sirotky. (Zase) k vám přijdu. Ještě krátký čas, a svět mě už neuvidí, ale vy mě zas uvidíte, protože já jsem živ a také vy budete živi. V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci a vy ve mně jako já ve vás. Kdo má moje přikázání a zachovává je, ten mě miluje, a kdo mě miluje, toho bude milovat můj Otec a také já ho budu milovat a dám se mu poznat.“

Jan 14,15 - 21

Duch svatý, který nám byl udělen na křtu, je základním „vybavením“ do života každého křesťana. Ježíš jej definuje jako Ducha pravdy. Je to jakýsi druh rozlišování v duchovním slova smyslu. Tento dar je vlastní každému praktikujícímu křesťanovi, který naslouchá Duchu svatému, roste a slábne podle toho, jak silné je naše přátelství s Bohem. Tento dar není založen na rozumové úvaze. Spíš skrze intuici a určitou vnitřní jistotu dokážeme rozeznat, co přichází od Pána a co je mu cizí, nebo dokonce nepřátelské.

Člověk pokud žije s Kristem a má k němu úctu a lásku, přirozeně vnímá co je dobré a co je zlé. Když čte knihu, nebo uvidí film, naplní ho vnitřní neklid nebo pokoj, který často není schopen přesně vysvětlit.

Jako každý jiný dar se i tento dar musí zušlechťovat. Máme-li pochybnost, je lepší se poradit nebo si nechat svůj názor potvrdit někým povolaným dříve, než něco zbrkle odsoudíme nebo „prohlásíme za svaté“. Katechizmus tento dar nazývá „nadpřirozený smysl víry“. Tento dar, prohlubuje chápání víry a křestan se pak stává Kristovým svědkem uprostřed tohoto světa.

V posledních dnech mě přichází na mysl mnoho otázek: jak dál, na co se zaměřit, otevírá se mnoho témat, které se tu nějak snoubí. První téma je z evangelia sv. Jana,  podobenství o vinném kmeni a ratolestech (Jan 15, 1-11). Zde Ježíš připomíná, že jen díky spojení s ním a díky postupnému a důkladnému očišťování přináší náš život ovoce. Další téma je sucho. Ochladilo se, něco napršelo, ale každý z nás vnímá dál stálý nedostatek vody. Díky spojení s Kristem člověk zakouší pokoj a jistotu, když bude nebeského Otce prosit. Po slavnosti Nanebevstoupení Páně je v naší farnosti letitým a dobrým zvykem pravidelně se scházet ke společným modlitbám na svatodušní novénu, kde prosíme o dary Ducha svatého. Duch svatý je to třetí téma. Prorok Jeremiáš vyčítal vyvolénemu národu zbudování cisteren jako zásobiště vody (Jer 2,13). Cisterny popraskaly, voda se ztratlila. Je třeba najít cestu k místům, kde byly prameny a místa očistit, aby se voda znovu stala dostupnou. Jak jsme zakusili v posledních dvou měsících, naše jistoty popraskaly a povolily, naše plány se sesypaly. Byli jsme probuzeni z iluze, že se můžeme zachránit sami. Na prvním místě je třeba obnovit svůj vztah ke Kristu, který přislíbil dát Ducha, probudit osobní zbožnost a potřebu modlit se. Zvu vás ke společným modlitbám za déšť, příznivé počasí a k modlitbám, kde budeme prosit o Ducha svatého.

V pátek 22. 5. v 19:00 přijede jáhen Patty s dalšími bohoslovci a budou mít v našem kostele večer chval. „Chválíme Boha proto, že jsme přesvědčeni, že všehno napomáhá k dobrému těm, kteří Boha milují, a především těm, které miluje Bůh! I když jsme slabí ve víře i ve svém odhodlání, Boží milost dokáže ještě víc.“ „Zkus věřit.“

Milí farníci, jsem rád, že se postupně navracíte do kostela a využíváte možností účastnit se bohoslužeb v obcích. Prosím, nezapomínejte na dodržování předpisů o rozestupech a dezinfekci. Poutě, které v tomto období mají probíhat nechávám na zvážení místních zastupitelů po domluvě s věřícími, kteří se o přípravu poutní mše svaté starají.                                                

o. Pavel

8. a 9. května došlo k rozebírání varhan. Varhanář Tomáš Nováček povolal k sobě několik našich mladých varhaníků, kteří mu byli k ruce. Během dvou prvních dnů rozebrali slabší třetinu píšťal. Píšťaly se budou čistit a potom po restaurování všech vzdušnic budou znovu zasazeny. Jak už jste si všimli, v současné době v kostele nás doprovází elektronické varhany připojené na ozvučení kostela. Předpokládá se, že tento stav bude trvat do podzimu.

Psal se pravděpodobně rok 1345, v Pomuku nedaleko Plzně, snad v rodině tamního právníka a starosty, se narodil chlapeček jménem Jan. Nadanému chlapci se dostalo skvělého vzdělání v cisterciáckém klášteře a na Karlově univerzitě. Stal se notářem. Zároveň rozpoznal i povolání ke kněžství a roku 1380 byl vysvěcen na kněze. Zanedlouho byl vyslán studovat na snad tehdy nejprestižnější právnické univerzitě v Padově, kde získal doktorát.

Doba byla tehdy složitá. Pražský arcibiskup Jan z Jenštejna se snažil neohýbat páteř a pracovat pro církev, což bylo stále složitější, protože syn Karla IV., král Václav IV., si z křesťanské morálky nic nedělal a často si nechal poradit od těch, kterým tento charakter chyběl. Je jasné, že králův styl mnohým více vyhovoval, protože kladl méně nároků. Ve vzájemných sporech tak arcibiskupovi ubývalo podporovatelů. V této situaci si Jan z Jenštejna vybral nového nejbližšího spolupracovníka, proto Jana z Nepomuku jmenoval generálním vikářem. Král přišel na novou fintu, chtěl oslabit Jenštejnův vliv tím, že hodlal zřídit nové biskupství a k jeho zajištění použít majetek kláštera v Kladrubech. Nahrávalo k tomu to, že zde dožíval starý opat. Nového by nezvolili, klášter by zrušili, a zasedl by zde biskup nové diecéze povolný králi. Už o tom jednal i v Římě. Jenže hned po smrti starce mniši zvolili nového opata. V tom všem se angažoval i generální vikář Jan, který z moci své funkce tuto volbu potvrdil. A bylo zle. Král zuřil. Zanedlouho zajal čtyři nejbližší spolupracovníky arcibiskupa. Nejvíce si opilý panovník vylil zlost na generálním vikáři, kterého prý osobně při mučení pálil loučemi. Vyzvídal, co Janovi řekla králova manželka Žofie při zpovědi. Po krutém mučení měl vykloubené ruce, mnohonásobně roztříštěnou lebku, až světec zemřel. Jeho mrtvolu hodili do Vltavy. Když ji po delší době nalezli rybáři, kolem hlavy se mu podle legendy blýskalo pět světel jakoby hvězd. Psal se rok 1393. Arcibiskup Jan okamžitě o Janu Nepomuckém mluvil jako o mučedníkovi. Svatořečen je v roce 1729, svátek slavíme 16. 5. Jako jediný světec kromě Panny Marie je zobrazován s hvězdami kolem hlavy, jen jich má pět… Jeho sochy nejdeme na mostech po celé Evropě.

Dokážu i já držet svěřené tajemství? Mohli by i mě po smrti zobrazovat s prstem na ústech na znamení toho, že jsem nevyzradil, o čem jsem měl pomlčet?                                                           

o. Karel

„S radostí putujem nábožní křesťané, vroucně prozpěvujem Matičce Žarošské.“ Takto začala ve středu 13. května korunovační pouť u Staré Matky Boží v Žarošicích, kde jsem byl pozván panem farářem jako emeritní kaplan poutního místa. S radostí jsme si připomínali 25 let od korunovace milostné sochy novými korunkami svatým papežem Janem Pavlem II. Korunovace se uskutečnila při jeho návštěvě na Svatém kopečku u Olomouce, kde se s ním setkali mladí naší vlasti. Vše se uskutečnilo hlavně zásluhou premonstrátského opata Rudolfa Mariana Kosíka, věrného a oddaného ctitele Panny Marie, který nechal vyrobit nové korunky, a podařilo se mu papežskou korunovaci domluvit. Korunky byly vyrobeny ze zlata, které věnovali žarošští poutníci. Lidé po mnoho staletí se ke svaté Panně utíkají při všech možných těžkostech a jsou jí také vděčni za získané milosti. Za tři roky služby jsem se o tom mohl sám mnohokrát přesvědčit. Nyní byl mezi poutníky i apoštolský nuncius arcibiskup Charles Daniel Balvo. „Nad všecky svaté Bůh povýšil Tě, Panenko Maria“, pokračovala slavnost zpěvem, který ukazuje místo svaté Panny v dějinách spásy. Katolická víra generací poutníků v Ní dovedla rozpoznat výsadní znamení Boží lásky. Můžeme se k nim připojit také. Vždyť: „Kdo do Žarošic putuje, potěší své srdéčko.“

Vděčný poutník o. Jaroslav

Milé děti, opět bychom vám chtěli nesmírně moc poděkovat za nádherné obrázky, které nám posíláte! My je můžeme dát na nástěnku, kterou jsme vám zase vyfotili. Sešla se spousta krásných obrazů sv. Jana Nepomuckého, k jeho hlavě jste vždy předpisově přidaly i hvězdy. Většinou pět, jak bývá obvyklé, někdo přidal i nějakou tu hvězdičku navíc .

Pokud se chcete vidět ve zpravodaji i další týden, prosím do příští středy večer nám doručte další obrázek. Tentokrát sv. Klementa Maria Hofbauera, který slaví svátek 20. 5. Jde o českého světce, který pocházel z jižní Moravy a během života působil i v Rakousku a Polsku. Vyučil se pekařem; byl poustevníkem, stal se knězem; staral se o děti a mládež, pro které zakládal školy; pečoval o raněné z války; často zpovídal, navštěvoval nemocné, i když musel chodit pěšky ve sněhu bez bot, protože byl chudý. Zkuste nějakou scénu z jeho života nakreslit. Těšíme se na vaše díla!

............................................................................................................................................................................................................................................................................................................