Zpravodaj farnosti Velké Meziříčí, Bory a Netín 19. 4. - 26. 4. 2020

Farnost Velké Meziříčí - Zpravodaj v čase karantény – 5

Mše svaté na dané úmysly budou kněží sloužit bez účasti lidu.

Vybízíme k domácí četbě Písma, k modlitbám, ke společnému sledování přenosů bohoslužeb prostřednictvím televizního, rozhlasového nebo internetového přenosu.

 Farní oznámení

V následujícím týdnu je v úterý zrušena příprava na první svaté přijímání.

I během karantény je možné kontaktovat kněze k přijetí svátosti smíření nebo také k udělení svátostí umírajícím.
Tel.  o. Pavel 732 638 057, o. Karel 604 968 996, o. Jaroslav 605 955 710.

V tomto týdnu čteme z 2 Knihy královské,  1-4 kapitola.

Doporučujeme číst ekumenický překlad Bible nebo Jeruzalémskou Bibli.

Otázka pro děti: Kdo se stal nástupcem Eliáše?

Otázka pro dospělé: U koho Elíša pravidelně nacházel pohostinství a jak jim pomohl?

Navečer prvního dne v týdnu přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se. Znovu jim řekl: „Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého! Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“ Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: „Viděli jsme Pána!“ On jim však odpověděl: „Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím.“ Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Potom vyzval Tomáše: „Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící.“ Tomáš mu odpověděl: „Pán můj a Bůh můj!“ Ježíš mu řekl: „Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a (přesto) uvěřili.“ Ježíš vykonal před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků, ale o těch v této knize není řeč. Tyto však jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu. (Jan 20,19-31)

Apoštolové se zavřeli v domě, postavili barikády, chtěli se skrýt před světem a možná i před Bohem. Jsou plni pochybností a zmatků. Vzkříšený Ježíš vstupuje do života svých učedníků, rozpoznávají ho na základě jizev po ranách, které vidí na jeho těle. Ježíš jim zvěstuje pokoj, pak i je vybízí, aby se taky stali nositeli pokoje tím, že budu služebníky Božího milosrdenství.

Výraznou postavou v dnešním evangeliu je Tomáš. Tento učedník musel mít vždy v Ježíšových slovech jasno. Po tom, co Ježíš jasně řekne učedníkům, že Lazar zemřel a že se se mají zjevit věci, aby uvěřili, Tomáš pronáší: „Pojďme i my, ať zemřeme spolu s ním“ (J 11,16). Později jsou svědky vzkříšení Lazara. Když Ježíš před svým odchodem mluví o cestě, kterou učedníci mají znát, tak se Tomáš znovu ozve: „Pane, nevíme, kam jdeš, jak můžeme znát cestu?“ (J 14,5) Pak Ježíš o sobě říká, že je cesta, pravda a život. Jak čteme tuto neděli, Tomáš nechce přijmout svědectví ostatních apoštolů, že Ježíš žije. Touží po tom, aby jeho víra rostla, ale potřebuje osobní zkušenost. My ho často pro tento jeho požadavek nazýváme nevěřícím. Ale Ježíš ho bere vážně, speciálně se mu věnuje. Tomášova touha je naplněna a on se stává pravým svědkem Vzkříšeného a pravým apoštolem.

Často slyšíme, že víra je dar, ano víra je dar. Na začátku je touha. Touha se rodí z vnitřní potřeby na základě svědectví.  Věřící křesťan se nesmí cítit někým víc než nevěřící. Víra mu byla dána darem. Věřící se taky nesmí cítit méněcenně, stydět se za svoji víru v Krista a ve světě se k ní přiznat.

Velikonoční člověk žije tak, že druzí mají touhu po Bohu. Vzkříšený Ježíš pak touhu naplňuje.

Jak člověk stárne, postupně si zvyká i na věci, které se mu v mládí zdály naprosto nepřijatelné. Například: nikdy jsem neměl rád přenosy bohoslužeb, myslel jsem si, že je vždy důležité být fyzicky a aktivně přítomný. Když jsem před lety přebral farnost s pravidelnými přenosy bohoslužeb do rádia Proglas, tak to ve mně léta vřelo. Pak jsem toho začal trochu využívat, přestal jsem posílat přání k svátkům a vždycky jsem popřál v rádiu a bylo hotovo. Postupně jsem dostával zprávy od nemocných, jak je to pro ně důležité. Díky těmto reakcím jsem začal na ty, kteří nemohou být přítomni v kostele, více myslet a začal jsem přidávat pravidelně přímluvu za nemocné trpící a umírající. Stále si myslím, že je důležitá fyzická a aktivní přítomnost, ale když nastal stav opatření, tak jsem se nemusel dlouho rozmýšlet a začal jsem hledat spolupracovníky. Velikonoce byly pro nás všechny jiné, a jak už jsem vás vybízel, hodně záleží na vaší osobní iniciativě. To, co mnoho věřících dnes objevuje, je duchovní přijímání Krista do svého srdce. Mezi velikonoční evangelia patří vyprávění o Emauzských učednících. Tito muži byly rozmrzelí na celý svět, nenaplnilo se jejich očekávání o Ježíši, odchází pryč z Jeruzaléma. Na cestě se setkávají s poutníkem, který je k nim vnímavý a nechá je vynadávat se, vysvětluje jim smysl Písma, pak zjišťují, že je jim s tímto spolupoutníkem dobře, v cíli své cesty vysloví: „Zůstaň s námi, už se připozdívá, den se nachýlil,“ pak ho u stolu poznávají při lámání chleba.

Jsem rád, když sledujete přenosy. Budu rád, když se ozvete a dáte zpětnou vazbu. Technika není dokonalá, ale už jste jistě zaznamenali určitý posun, odhodlání je, ale technika občas nás překvapí. Přikládám několik reakcí: „Manžel nikdy blízko oltáře tak nebyl“, „Můžu u přenosu vařit?“, „Nikdy jsme si nevšimli těch kytek“. Malá glosa: „Udělejte si na mši svatou čas a dovařujte po skončení“.                                                                                                              

o. Pavel

Ještě se chci s vámi podělit o jeden nález. Jak už jste zachytili v minulých týdnech, postupně začínáme s opravou varhan. V uplynulém týdnu jsme s Jiřím Kališem starším a mladším začali rozdělávat prožranou podlahu červotočem ve věži kostela, tam, kde jsou umístěny měchy k varhanám. Nejprve jsme rozebrali skříň, která byla zapasovaná pod schody, a pak jsme začali, vytrhávat prkna podlahy. Pod podlahou jsme objevili dlouhou střelnou zbraň, byla zamotaná ve starém Rudém právu z 29. 5. 1949. Hlaveň vyla zacpaná kusem hadru. Nález nás všechny překvapil. Druhý den jsem kontaktoval policii ČR a nalezenou zbraň odevzdal. Jaká další překvapení nás čekají?                                        

o. Pavel

Svatý otec Jan Pavel II. během jubielního roku 2000 ustanovil, aby druhá neděle velikonoční byla slavností Božího milosrdenství. Stalo se to v souvislosti s kanonizací Faustiny Kowalské, skromné polské sestry, která se narodila v roce 1905, zemřela v roce 1938 a byla horlivou hlasatelkou Milosrdného Pána Ježíše. Milosrdenství je skutečně v jádru evangelního poselství, je to vlastní jméno Boha, jeho tvář, kterou začal zjevovat už ve Starém zákoně a poté plně v Ježíši Kristu, který je vtělená Láska stvořitele a vykupitele. Tato milosrdná láska také ozařuje tvář církve a zjevuje se prostřednictvím svátostí, především svátosti smíření, a také prostřednictvím skutků milosrdné lásky (skutky tělesného a duchovního milosrdenství), společnými i individuálními. Všechno, co církev hlásá a koná ve spojení se svým božským Zakladatelem, zjevuje milosrdenství, které Bůh člověku dává, aby lidé měli život a měli jej v plnosti (J 10,10). Z Božského milosrdenství, které smiřuje srdce, prýští opravdový mír ve světě, mír mezi národy, kulturami a různými náboženstvími. Jsme povoláni jej rozvíjet ve světě, jak to ostatně také bylo tématem svatého roku 2016, kdy hlavní motto bylo: Milosrdní jako Otec. 

Abychom toto milosrdenství mohli šířit, musíme jej také zakusit sami, vždyť každý člověk je hříšníkem a milosrdenství potřebuje. Sv. Faustina přijala od Pána Ježíše jako poselství tato slova: „Řekni duším, ať nestavějí ve vlastních srdcích překážky mému milosrdenství, které si tolik přeje v nich působit. Mé milosrdenství pracuje ve všech srdcích, které mu otvírají své dveře, spravedlivý stejně tak jako hříšník potřebují mé milosrdenství. Ať se žádná duše nebojí ke mně přiblížit, i kdyby její hříchy byly jak šarlat.“

Nebojme se tedy obrátit k Bohu, který je nejvýš milosrdný a odpouští těm, kdo litují a konají pokání.                                                                                                                                                

o. Jaroslav

Těsně po velikonočních obřadech jsme děkovali varhanicím a klukům, kteří zajišťovali přenos mší sv. a obřadů přes internet. O. Jaroslav ještě dopoledne na Bílou sobotu šel koupit pro tuto příležitost něco do květinářství. Byl jsem docela překvapený, když jsem viděl, že donesl několik hrnkových květin – pomněnek. Není to úplně nejtypičtější květ, pro který bychom chodili do krámu… Květiny měly úspěch, obdarovaným se líbily a nám dokonce ještě zbyly a ozdobily velikonoční stůl.

Právě proto, že pomněnkami se neobdarováváme tak často, pravidelně při obědě moje oči sklouzly na květiny uprostřed stolu. Takové jemňoulinké kvítky, jasně modré, žádná nápaditá kombinace vyšlechtěných barev či tvarů. Vlastně nic moc… Můžeme je potkat někde na louce, také na hrobech na hřbitově… Ale přesto jsem se na ně musel často dívat! Asi mě fascinovala ta krása jednoduchosti!

Ve slově pomněnka slyšíme to staré české slovo, které už nepoužíváme, ale které ještě známe ze znění třetího přikázání: „Pomni, abys den sváteční světil.“ Pomni znamená pamatuj, nezapomeň, vzpomeň si. Ten modrý kvítek nás tedy upozorňuje, abychom nezapomínali! Je zajímavé, že i v jiných známých jazycích má jméno naší květiny ten samý význam. Slovensky jí říkáme „nezábudka lesná“, tedy význam slova stejný jako u nás. Německý překlad „das Vergissmeinnicht“ a anglický „forget-me-not“ jdou ještě dál a můžeme je přímo přeložit jako: „Nezapomeň-na-mne“.

Co z toho vyplývá? Pokud chceme, aby se nám něco zapsalo do paměti, abychom se zapsali i my sami do srdcí druhých lidí, potom se nesmíme soustředit na velkolepé a megalomanské činy. Ty jsou významné, lidé se po nich otočí a budou nás za to velebit. Ale jen chvíli! Nesoustřeďme se pouze na to, že Ježíš vstal z mrtvých, ale především že to neudělal kvůli sobě, ale pro nás. Vnímejme při čtení bible tu nesmírnou Kristovu lásku, která ho vedla k tomu, aby pomáhal lidem, aby se za nás dokonce obětoval. Nedívejme se jen na tu oběť samotnou! Pokud bych chtěl, abych se i já opravdu zapsal do srdcí druhých, abych je inspiroval a aby se ke mně rádi vraceli - je třeba dělat věci krásné a přitom malé, ale vytrvalé. Tak jako kvítka pomněnek…

o. Karel

............................................................................................................................................................................................................................................................................................................

Farnost Bory - Zpravodaj v čase karantény - 5

Mše svaté na dané úmysly budou kněží sloužit bez účasti lidu.

Vybízíme k domácí četbě Písma, k modlitbám, ke společnému sledování přenosů bohoslužeb prostřednictvím televizního, rozhlasového nebo internetového přenosu.

V následujícím týdnu je v úterý zrušena příprava na první svaté přijímání.

I během karantény je možné kontaktovat kněze k přijetí svátosti smíření nebo také k udělení svátostí umírajícím. Tel. 732 638 057, 604 968 996, 605 955 710.

Na www.farnostvm.cz najdete odkaz pro živý přenos mše svaté z kostela sv. Mikuláše ve Velkém Meziříčí - neděle 9:00 a středa 18:00.

Na www.farnostvm.cz v sekci Aktuality naleznete další materiály pro prožívání současné doby pro děti i dospělé.

V tomto týdnu čteme z 2 Knihy královské,  1-4 kapitola.

Doporučujeme číst ekumenický překlad Bible nebo Jeruzalémskou Bibli.

Otázka pro děti: Kdo se stal nástupcem Eliáše?

Otázka pro dospělé: U koho Elíša pravidelně nacházel pohostinství a jak jim pomohl?

............................................................................................................................................................................................................................................................................................................

Farnost Netín - Zpravodaj v čase karantény - 5

Mše svaté na dané úmysly budou kněží sloužit bez účasti lidu.

Vybízíme k domácí četbě Písma, k modlitbám, ke společnému sledování přenosů bohoslužeb prostřednictvím televizního, rozhlasového nebo internetového přenosu.

I během karantény je možné kontaktovat kněze k přijetí svátosti smíření nebo také k udělení svátostí umírajícím. Tel. 732 638 057, 604 968 996, 605 955 710.

Na www.farnostvm.cz najdete odkaz pro živý přenos mše svaté z kostela sv. Mikuláše ve Velkém Meziříčí - neděle 9:00 a středa 18:00.

Na www.farnostvm.cz v sekci Aktuality naleznete další materiály pro prožívání současné doby pro děti i dospělé.

V tomto týdnu čteme z 2 Knihy královské,  1-4 kapitola.

Doporučujeme číst ekumenický překlad Bible nebo Jeruzalémskou Bibli.

Otázka pro děti: Kdo se stal nástupcem Eliáše?

Otázka pro dospělé: U koho Elíša pravidelně nacházel pohostinství a jak jim pomohl?

...........................................................................................................................................................................................................................................................................................................