Zpravodaj farnosti Velké Meziříčí, Bory a Netín 12. 4. - 19. 4. 2020

Farnost Velké Meziříčí - Zpravodaj v čase karantény – 4

Mše svaté na dané úmysly budou kněží sloužit bez účasti lidu.

Vybízíme k domácí četbě Písma, k modlitbám, ke společnému sledování přenosů bohoslužeb prostřednictvím televizního, rozhlasového nebo internetového přenosu.

„Kristus vzkříšený z mrtvých už neumírá, smrt nad ním už nemá vládu.“ Aleluja.

Kristus je stále stejný, i když slavnost jeho vzříšení prožíváme jinak. Požehnané Velikonoce.

o. Pavel, o. Karel, o. Jaroslav, jáhen Stanislav, jáhen Patty

V následujícím týdnu je v úterý zrušena příprava na první svaté přijímání, v pátek třetí katecheze pro rodiče, setkání biřmovanců a sjednané křty.

I během karantény je možné kontaktovat kněze k přijetí svátosti smíření nebo také k udělení svátostí umírajícím.
Tel.  o. Pavel 732 638 057, o. Karel 604 968 996, o. Jaroslav 605 955 710.

Společně čteme Bibli

V tomto týdnu čteme z Janova evangelia 18-21 kapitola.

Doporučujeme číst ekumenický překlad Bible nebo Jeruzalémskou Bibli.

Otázka pro děti: Který z učedníků chyběl při prvním zjevení zmrtvýchvstalého Pána?

Otázka pro dospělé: Kdo všechno stál u Ježíšova kříže?

Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn. Běžela proto k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili.“ Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Oba běželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a doběhl k hrobu první. Naklonil se dovnitř a viděl, že tam leží (pruhy) plátna, ale dovnitř nevešel. Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a viděl, že tam leží (pruhy) plátna. Rouška však, která byla na Ježíšově hlavě, neležela u těch (pruhů) plátna, ale složená zvlášť na jiném místě. Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil. Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých.

Jan 20,1-9

Marie Magdalská našla v neděli ráno prázdný hrob. Toto ráno, jak se zdá, je pro Marii Magdalénu  dalším těžkým dnem. Běží k apoštolům, dělá povyk a křičí: „Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili“. Petr a Jan pak v prázdném hrobě nachází pruhy plátna, do kterých byla zamotána Ježíšova mrtvola. Jan se potom rozpomene na Ježíšova slova o kříži a vzkříšení a propojí se mu to s tím, co vidí. Tento první den po sobotě se pro Jana stává dnem, kdy začíná nový život. Ježíš vstal z mrtvých, „náš život je nyní nadějí, potom bude věčností“ píše sv. Augustin.

Kde je naše naděje? Věříme ve vzkříšeného Krista. On je naší nadějí. Naděje znamená přijmout odpovědnost za život a nebýt lhostejný k věčnosti. Nemůžeme žít jako soběstační a ve všem spoléhat na sebe, nebo se připojit k převládající skepsi. Díky vzkříšenému Ježíši se už nemusíme obávat ani smrti. Člověk není zachráněn ze smrti – taková spása by byla nepravá, protože jsme smrtelní – ale ve smrti. Smrt se stává prostředkem k tomu, abychom byli blíže k tomu, v kterého  jsme uvěřili.

Život v naději nám přináší pokoj. Tento pokoj není vždycyky životem bez konfliktů. Tento pokoj znamená něco kladného, přínosného, dobro, blaho, jako výsledek dobrých vztahů mezi Bohem a člověkem, mezi lidmi navzájem a mezi člověkem a přírodou.

V letošním roce nám nebude umožněno prožít Velikonoce přímo v kostele, ale o to víc si máme uvědomit, že máme být velikonočními lidmi, to je lidmi, kteří vnáší do světa pokoj.

Sv. František: „Učiň mne, Pane, nástrojem svého pokoje, abych přinášel lásku, kde je nenávist, odpuštění, kde je urážka a jednotu, kde je nesvornost“.  o. Pavel

V Mostištích v kostele sv. Marka je nový obětní stůl

Myšlenka nového obětního stolu pro kostel sv. Marka v Mostištích zrála od doby generální opravy kostelíka v roce 1994. Tehdy byly v závěru stavebních prací zhotoveny svépomocí nadšením farníků nové lavice. Na zhotovení obětního stolu tenkrát nezbýval čas ani prostor. Byli jsme tehdy téměř v závěru roku a tak byla celá záležitost posunuta na další období, ve kterém pak myšlenka zrála. Návrh stolu, sedes pro kněze a ministranty je z pera Františka Doležala.

Návrh byl realizován v dílně truhláře Pavla Horkého v Martinicích v průběhu letošní zimy a instalován minulý týden.                        Jiří Vávra, správce koslala v Mostištích

V současném čase pandemie slyším z mnoha stran vyjádření lítosti nad tím, že pořád musíme sedět doma u obrazovky, nesmíme do kostela, to budou divné Velikonoce. Mě jako faráře mrzí, že nebudeme moct slavit liturgii velikonočních dní společně, ale taky mám radost z toho, že vám to schází. Minule jsem něco psal o domácí liturgii, v tyto dny ji můžete vyzkoušet, a tak zcela jedinečně prožít svátky Ježíšovy snrti a vzříšení. Inspiraci najdete na: https://velikonoce.vira.cz/koronavelikonoce. Prosím mladší generaci, které se v těchto dnech stará o svoje rodiče a prarodiče více jak kdy jindy, chodí na nákup, do lékárny…, ještě o jednu věc, vytiskněte sobě i vašim starouškům materiál k těmto domácícm bohoslužbám. Vy starší, nebojete se do toho jít. Věřím, že tato nová zkušenost prohloubí nejenom váš vztah ke Kristu, ale že také prohloubí i všechny vaše další vztahy, které žijete.

V posledním období mi Bůh dopřává potkávat se s lidmi, kteří touží po ryzím a vřelém vztahu k němu. Tito lidé jsou ochotni pro tento vztah k němu udělat hodně. Když mi jeden kamarád vyprávěl, že si srovnal režim dne, práci, modlitbu, stravování, spánek, tak jsem to bral jako něco normálního, i když v jeho životě,  už toto byl úspěch. V čem ho nejvíce obdivovuji, že během dne se učí neodkládat nepříjemné povinnosti, dříve než jde spát, umyje nádobí, vyřídí poštu… Jiný zase vyprávěl, že bojuje s pokušením, kterým rád a často podléhal. Součástí našeho duchovního života je také disciplína, nejenom nahodile prožívané okamžiky Boží přízně. Tato disciplína se nazývá asketika. Děkuji Bohu za tyto kamrády, kteří to s Bohem myslí vážně a děkuji jim, že se nestydí o tom mluvit a tím tak motivovat druhé. Mluvme s druhými o tom, co pro nás Ježíš zmanená, a co nás k němu přivádí i o tom, co nás odvání od něj pryč.

„Bože, dej mi, ať jasně poznávám a volím to, co vede k tobě, a ať odmítám co mně od tebe odděluje. Dej mi svého Ducha svatého, ať si přeji a volím jedině to, co mi více napomáhá k cíli, pro který jsem byl stvořen“.  Ignác z Loyoly

Ještě bych vám rád nabídl zamyšlení mého spolubratra v kněžké službě a přítele, moudrého starce P. Aleše Opatrného:

Týdny bez běžné liturgie

Máme za sebou několik týdnů bez běžně slavené a dostupné mešní liturgie a nevíme, kolik jich máme ještě před sebou. Někdo se raději do budoucnosti nedívá a nepřemýšlí o ní, jiný je naopak trápí neradostnými vyhlídkami. A nepomůže laciný optimismus, že vždycky nějak bylo a nějak bude a za chvíli nebudeme o nynějších potížích vědět.

Pokud člověk nechodil v neděli či všední den na mši jen ze zvyku, pokud mu nedělní návštěva kostela nebyla na obtíž, je zavřenými kostely ochuzen a nemožností podílet se na slavení eucharistie vlastně poškozen. Tím nemá být řečeno, že karanténní opatření jsou něčím zlým či dokonce zlovolně vymyšleným. Jsou nutná, máme je dodržovat. Jejich dodržování není jen péčí člověka o sebe samého, ale projevem činné lásky k bližním, které chráníme.   

Bůh nás v těžkých situacích neopouští

Křesťanská víra nám opakovaně připomíná, že nás Bůh nechce opustit a neopouští ani v těžkých situacích. Naše človíčkovské přemýšlení nám ale může sugerovat pochyby nebo dokonce nevoli vůči Bohu, protože On nejedená tak, jak bychom nejspíš chtěli: Aby řekl raz, dva, tři a bylo po epidemii. Tak ostatně nejednal ani ve chvíli, kdy jeho Syna přibíjeli na kříž.

Lekci a povzbuzení nám může dát příběh emauzských učedníků. (Lk 24,13-35) Ti mají za sebou šok, když průběh událostí, tedy Ježíšovo ukřižování a smrt, neodpovídalo jejich představám a požadavkům. Jeden z nich, Kleofáš, to vyjádří slovy: „My však jsme doufali, že on je ten, který má vysvobodit Izraele.“ Tím mysleli vysvobození z okupační vlády Římanů. Pán Ježíš je neodsoudí, ale ukazuje jim cestu k pochopení. Není to jednovětá odpověď, ale vykládá jim Boží slovo. A to vede přemýšlení po jiných cestách, než jen po cestách lidských přání. Říká jim: „Jak jste nechápaví a váhaví uvěřit tomu všemu, co mluvili proroci! Což to všechno nemusel Mesiáš vytrpět, a tak vejít do své slávy?“ Uvažme, že zde není řeč jen o smrti Ježíšově. Zemřít také musely pochopitelné a přece nesprávné představy učedníků o záchraně, kterou přináší mesiáš – Ježíš. Teprve potom ho poznají při lámání chleba a teprve při tom jim zahoří srdce. Ani nám mnohdy nezbývá, než opustit naše (v podstatě pochopitelné!) představy a nechat si Duchem svatým otevírat Písma.

Je dobře, když si uvědomíme, že nám liturgie chybí

Tím ovšem není řečeno, že nám liturgie nemá nebo nemůže chybět. Je to vlastně dobře, když si uvědomíme, že nám chybí, protože jí snad tak více doceníme jako velký a nesamozřejmý dar. Jak se k její absenci tedy stavět?  

Vezměme si například Bílou sobotu. Je to takzvaný aliturgický den. Neslaví se mše svatá ani jiné svátosti. Koná se jen modlitební bohoslužba – modlíme se s celou církví breviář. Je to v malém něčím takovým, co prožíváme teď. Tedy nepřítomnost liturgie, která je ovšem v současnosti mnohem delší, než jen necelý jeden den Bílé soboty. Nepřítomnost liturgie nás v ten den připravuje na večerní či noční slavení Ježíšova vítězství, tedy na slavnost vzkříšení. Ale na co nás připravuje nebo co nám otevírá současná situace?  Dává nám čas na rozjímání o tom, co se vlastně tehdy v Jeruzalémě stalo a co to znamená pro náš život a to zcela osobně. Čas na další prohlubování našeho vědomí, že nás Bůh zachraňuje pro věčnost. Může nám prospět probuzení z ustáleného běhu věcí, máme-li plněji uchopit skutečnost Boží záchrany.   

Jsme plně křesťany, i když nemůžeme slavit liturgii

V katolické liturgii je postní doba představována také jako cesta k obnově křtu pokřtěných a k přípravě na křest katechumenů. Křest je důležitým tématem liturgie Velikonoční noci. A křest je skutečností, která se v našem životě stala a ve svých účincích trvá. Jakožto pokřtění jsme plně křesťany, i když nemůžeme slavit liturgii!

Těm, kteří milují Boha, všecko napomáhá k dobrému

Apoštol Pavel říká: „Víme, že těm, kteří milují Boha, všecko napomáhá k dobrému.“ (Řím 8,28) Tedy i to, co prožíváme „v čase bez mešní liturgie“, má v sobě něco dobrého a je užitečné to objevovat. Nejde jen o oprošťování našich životů od zbytečných ne-li škodlivých věcí, ač i to je potřebné. Jde o objevování přítomných a nevyužívaných Božích darů. Zatímco liturgie nám vše upraví a připraví a předestře ke slavení, musíme teď mnohem víc přemýšlet o tom, co vlastně cestou k Velikonocům máme hledat a co je jádrem toho, co o velikonocích slavíme.

Zkušenost dějinné církve zná také zkušenost vězňů pro Krista

Zkušenost církve neobsahuje jen zážitek velkých slavných bohoslužeb, neobsahuje jen zkušenost síly společenství. Dějiny církve znají také zkušenost samoty pouštních Otců, poustevníků ale také vězňů pro Krista. Je to zkušenost rozjímání, vnímání Božího slova a modlitby bez pomoci liturgie svátostí.  

Jistě není dobré hrát si na poustevníka. Ale je možné alespoň něco z této zkušenosti církve přijmout a prožít. Nehrát si na liturgii, kde by to nebylo pravdivé. A nedat si prostě jen s pokrčením ramen volno, když nemohu do kostela. 

Nemusíme Velikonoce jen prosedět před televizí

Ač nám letos bude osobní účast na slavení krásné velikonoční liturgie nedostupná, neznamená to, že musíme o Velikonoce přijít. Nejde teď o přenosy televizí či internetem. Dívat se na přenos bohoslužby je jistě také dobré, ale společné slavení v plném slova smyslu to není. Navíc můžeme zůstat jen pasivními diváky.

Důležité je naše úsilí dobrat se větší hloubky pochopení Ježíšovy smrti a vzkříšení, než se nám to doposud podařilo. Dohlédnout k jistotě, že nás Bůh neopouští ani v bolestech a trápeních, které nemizí. A dohlédnout k naději, která přesahuje naše osobní dějiny i dějiny světa. Naději v konečné vítězství Vzkříšeného, které je a bude vítězstvím nad zlem v nás a okolo nás a definitním vítězstvím nad smrtí. A pro dnešek i zítřek si také uvědomit existenci naděje, o které mluví apoštol Pavel a kterou hledejme ve svém nitru:  „Naděje však neklame, protože Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán.“ (Řím 5,5) Ale dá to někdy práci.

Milí farníci a drazí přátelé, moc Vás zdravím a ujišťuji o svých modlitbách za vás a vaše rodiny. Nikdo z nás neví, co nás v následujících týdnech a měsících čeká, ale jedno je jisté – Ježíš Kristus vstal z mrtvých, aby nás zachránil a spasil. To je radostná zpráva (evangelium) pro každého z nás, tak nemějme strach z toho, co bude, ale žijme opravdu poctivě každý den, který nám dobrý Bůh dává. K tomu, abychom mohli každý den zakoušet Boží blízkost, jsem připravil krátké zamyšlení na nadcházejí velikonoční svátky, které vychází z mešních textů daného dne.  

Jak asi mnozí z vás víte, měl bych 20. června přijmout kněžské svěcení a 21. června bych chtěl slavit svoji první mši svatou na náměstí v Telči. Momentálně nevím, zda to takto bude nebo ne, ale připravuji se, že to takto bude. Společně s ostatními bohoslovci i jáhny, kteří přijmou letos jáhenského nebo kněžské svěcení se modlíme žalmy. Každý den jeden (začali jsem stopadesátým a skončíme 20. června prvním) a myslíme při této modlitbě nejenom na sebe navzájem a naše posvěcení, ale i na jáhny, kněze a biskupy naší brněnské diecéze, ale prosíme i za nová kněžská a řeholní povolání. Někteří se třeba ještě postí od alkoholu, nebo zakoušejí sami na sobě Exodus 90.

Co se týče primice, tak některé věci už mám zařízené, jiné jsou teprve ve fázi přípravy. Moc se těším na chlapskou přípravu primice, kdy se sejdeme 8. května ráno v minipivovaru jednoho našeho telčského farníka, požehnáme ingredience a uvaříme společně primiční pivo. Některé ženy si stěžovaly, že by chtěly také nějakou společnou přípravu primice, tak jsem pro ně v tyto dny, kdy jsem byl doma, vyloupal asi 3 kila vlašských ořechů. Nedávno jsme také začali dávat dohromady primiční misál. Momentálně mi ještě zbývá dořešit návrhy primičních obrázků a odvést jeden vrak Volva z místa, kde bude primiční hostina.

Moc Vám děkuji za všechny vaše modlitby a oběti, které za nás přinášíte. Věřím, že se buď na svěcení nebo na primici společně potkáme, ať už bude v červnu nebo září. Srdečně vás na obě tyto slavnosti zvu. 

jáhen Jan Patty Pavlíček

Zelený čtvrtek

Toto je moje tělo, které se za vás vydává; tento kalich je nová smlouva, potvrzená mou krví, praví Pán, kdykoli z něho budete pít, čiňte to na mou památku. (antifona k přijímání)

Při Poslední večeři Ježíš ustanovil dvě svátosti – kněžství a eucharistii. Obřady zeleného čtvrtku na to pamatují. Kněží v tento den obnovují své kněžské závazky a v první eucharistické modlitbě se kněz modlí: „neboť on právě dnes…“ a tím se zvláště připomíná ustanovení eucharistie.

Na dnešní den nabízím tyto dvě otázky – Kdo nebo kým je pro mě kněz? Co nebo čím je pro mě eucharistie?

Velký pátek

Bože, ty ses smiloval nad lidstvem, když propadlo hříchu a smrti, a dals nám svého Syna, Ježíše Krista, aby svou smrtí hřích a smrt přemohl; dej, ať také v nás je hřích přemožen, abychom se podobali svému Vykupiteli. (vstupní modlitba)

Velkopáteční obřady mají několik částí – bohoslužbu slova s Janovými pašijemi, přímluvy (běžně 10 přímluv za celý svět, dnes výjimečně 11), obřad uctívání kříže a svaté přijímání. Ve všech těchto částech k nám silně promlouvá Ježíšova výkupná oběť na kříži za každého z nás.

Na dnešní den nabízím tyto dvě otázky – Věřím, že Ježíš vynesl všechny moje hříchy na dřevo kříže? Věřím, že díky Ježíšově oběti můžu být spasen i já?

Bílá sobota

To je ta noc, v níž Kristus pouta smrti rozlomil a jako vítěz vystoupil z hrobu. (velikonoční chvalozpěv - Exsultet)

Exsultet, celá dlouhá bohoslužba slova, obnova křestního slibu a eucharistie jsou čtyřmi částmi velikonoční vigilie. Obnova křestních slibů, tedy zřeknutí se Zla a vyznání víry, je vrcholem celé čtyřicetidenní postní doby. Půst nás připravuje právě na tento okamžik. Můžeme si být naprosto jistí tím, že to, o čem jáhen zpívá ve velikonočním chvalozpěvu, není jenom pouhou připomínkou dávných zázraků, ale reálně se naplňuje právě v tuto noc, v naší době a v našem čase.

Na dnešní den nabízím dvě otázky – Jsem ochotný opravdu odevzdat Ježíši vládu nad svým životem? Brání mi v tom něco, pokud ano, tak co?

Neděle Zmrtvýchvstání Páně

Pojď a pověz nám Maria, co jsi po cestě viděla. Hrob, z něhož Kristus slavně vstal, aby se v Otci radoval. Anděly jako svědky stát, na zemi roušku, bílý šat. Už jde Kristus, má naděje, před vámi do Galileje. (velikonoční sekvence)

Zmrtvýchvstání Páně slavíme v církvi celých osm dní. Od neděle do neděle. Každý tento den je slavnostní a liturgie to naznačuje právě i velikonoční sekvencí. Velikonoční sekvence popisuje Ježíšovu spasitelnou oběť a první svědectví o jeho vzkříšení. Jde zde vlastně o první setkání se vzkříšeným Pánem. Dnes se naplnilo všechno, co Ježíš o sobě předpověděl. 

Na dnešní den nabízím tyto dvě otázky – Chci se i já setkat osobně se vzkříšeným Pánem v Galilei? Kde leží (je) moje Galilea?

Velikonoční pondělí

Pán vstal z mrtvých, jak řekl. Radujme se všichni a jásejme, neboť on kraluje navěky. Aleluja. (vstupní antifona)

O této vstupní antifoně můžeme říct, že je to naše křesťanské kerygma tedy to, v co věříme a ohlašujeme. Radost ze vzkříšení našeho Pána neprožíváme v církvi jenom ve velikonočním oktávu, ale každou neděli (právě proto nejsou postní neděle postními dny).

Na dnešní den nabízím tyto dvě otázky – Jak prožívám nedělní nebo slavnostní den? Je součástí tohoto dne moje osobní modlitba, četba Písma svatého a společný čas s rodinou? jáhen Patty

Byl jednou jeden náročný a přísný učitel, kterého si studenti cenili jako člověka spravedlivého a chápajícího. Když jednoho letního dne skončila výuka a učitel na stole urovnával papíry, přistoupil k němu jeden student a vyzývavým způsobem řekl: „Pane učiteli, ani nevíte, jak jsem rád, že už po vyučování nebudu muset poslouchat ty vaše nesmysly a dívat se na ten váš nudný ksicht.“ Student stál vzpřímeně a tvářil se arogantně. Očekával, že se učitel neovládne a zareaguje uraženě.

Učitel se na žáka zadíval a s naprostým klidem se ho zeptal: „Když ti někdo nabídne něco, co nechceš, přijmeš to?“ „Jasně, že ne,“ odpověděl chlapec neuctivě. Poněkud ho však znepokojilo, že mu učitel položil otázku s takovou přívětivostí. „Dobrá,“ pokračoval učitel. „Když se někdo snaží mě urazit nebo mi řekne něco nepříjemného – něco mi nabízí, v tomto případě pocit hněvu a zloby – můžu se rozhodnout jeho pocity nepřijmout.“ „Nechápu, kam míříte,“ odpověděl student zmateně. „Je to jednoduché,“ řekl učitel.

„Nabízíš mi vztek a pohrdání. Jestliže se urazím a rozzlobím, tvůj dar přijmu; ale já, milý příteli, raději zůstanu pokorný. Chlapče,“ zakončil učitel příjemným tónem, „tvůj hněv přejde, ale nesnaž se ho nechat u mě, protože mě nezajímá; nemohu dohlížet na to, co nosíš v srdci, ale jsem zodpovědný za to, čím naplním to své.“

José Carlos Bermejo

Nenechme si současnou složitou situací vnutit vztek nebo naštvanost, ale nechme do svého srdce vstoupit radost z Kristova vítězství nad smrt.

............................................................................................................................................................................................................................................................................................................

Farnost Bory - Zpravodaj v čase karantény - 4 

 Mše svaté na dané úmysly budou kněží sloužit bez účasti lidu.

Vybízíme k domácí četbě Písma, k modlitbám, ke společnému sledování přenosů bohoslužeb prostřednictvím televizního, rozhlasového nebo internetového přenosu.

Přípravy na první svaté přijímání jsou nadále zrušeny.

I během karantény je možné kontaktovat kněze k přijetí svátosti smíření nebo také k udělení svátostí umírajícím. Tel. 732 638 057, 604 968 996, 605 955 710.

Na www.farnostvm.cz najdete odkaz pro živý přenos mše svaté z kostela sv. Mikuláše ve Velkém Meziříčí - neděle 9:00 a středa 18:00.

Na www.farnostvm.cz v sekci Aktuality naleznete další materiály pro prožívání současné doby pro děti i dospělé. 

V tomto týdnu čteme z Janova evangelia 18-21 kapitola.

Doporučujeme číst ekumenický překlad Bible nebo Jeruzalémskou Bibli.

Otázka pro děti: Který z učedníků chyběl při prvním zjevení zmrtvýchvstalého Pána?

Otázka pro dospělé: Kdo všechno stál u Ježíšova kříže?

Mše svaté na dané úmysly budou kněží sloužit bez účasti lidu.

Vybízíme k domácí četbě Písma, k modlitbám, ke společnému sledování přenosů bohoslužeb prostřednictvím televizního, rozhlasového nebo internetového přenosu.

V tomto týdnu čteme z Janova evangelia 18-21 kapitola.

Doporučujeme číst ekumenický překlad Bible nebo Jeruzalémskou Bibli.

Otázka pro děti: Který z učedníků chyběl při prvním zjevení zmrtvýchvstalého Pána?

Otázka pro dospělé: Kdo všechno stál u Ježíšova kříže?

...........................................................................................................................................................................................................................................................................................................