Archiv aktualit - farnostvm.cz

Postní zpravodaj 2021 - farnost Velké Meziříčí, Bory a Netín

Postní zpravodaj 2021

Maximální účast věřících v kostele na bohoslužbách je nyní možná z 10% obsazenosti,
tzn. v Borech 20, v Netíně 17 a v VM 35 osob.

Označené bohoslužby s nutnou rezervací je možné navštívit jen po rezervaci na https://www.farnostvm.cz/rezervace-udalosti

Rezervace na následující týden bude spuštěna v neděli v 12:00.

Bohoslužby, na které je nutné se rezervovat na Popeleční středu:

Velké Meziříčí v 6, 7, 8, 18 hod. Mše sv. v 18 hod. bude vysílána on-line.

Bory a Netín v 18 hod.

Slovo faráře

Milí farníci a přátelé, chceme vás společně pozdravit před vstupem do posvátné doby postní.

V minulých letech jsme byli zvyklí, že se náš život s Kristem odehrává nejvíce v kostele při bohoslužbách. Zkušenost uplynulého roku nás vyučila tomu, že své křesťanství musíme žít a rozvíjet taky doma. Současná situace dovoluje účasti na bohoslužbě jen malé skupině věřících. Od Vánoc se pro účast na nedělní bohoslužbu musíte rezervovat. Děkuji všem, kdo tak činí a doufám, že to nepůsobí komplikace. Pro to, abyste měli možnost přijímat svaté přijímání pravidelně, bylo zavedeno podávání v neděli dopoledne i v okolních obcích. Děkuji všem akolytům, kteří se této služby velmi ochotně ujali. Mám radost, když slyším o tom, že společně čtete doma Boží slovo, modlíte se, a tak slavíte neděli.

Udílení popelce na popeleční středu 17. 2. bude rozvolněné mimo bohoslužby, na které je třeba se rezervovat. Ve Velkém Meziříčí budeme v kostele zpovídat 9 - 11 hod., 14 – 15:30; v Borech a Netíně 17 – 18 hod. Vždy po půl hodinách po krátké pobožnosti udělíme popelec a svaté přijímání. Místo označení čela popelem bude popel sypán na hlavu kajícníků tak, aby se zamezilo rozšíření případné nákazy. Postní doba je časem k obrácení od model ke Kristu, který zemřel za naše hříchy.

Letošní rok papež František vyhlásil jako rok sv. Josefa. Josef byl muž spravedlivý a i přes to, že se snažil v mnoha věcech o dobro, Bůh pro něj připravil mnohé výzvy. Tou hlavní výzvou bylo upustit od plánů, které měl, a přijmout plán Boží. Nebeský Otec chtěl, aby vychoval Božího Syna a jako dobrý manžel pečoval o Marii.

Na začátku postní doby vyzýváme muže našich farnosti ke společnému postnímu snažení ve spojení s odkazem sv. Josefa: vzdát se svých požitků k budování Božího království. Jde o to, vzdát se v postu mimo neděle alkoholu a zbytečného jídla a ušetřené peníze pak věnovat na stavbu kostela bratrům salesiánům do Bulharska. Konkrétně do velkého města Stará Zagora. Salesiáni tu od roku 2008 pracují především s romskými dětmi – nabízí jim kroužky, oratoř a doučování. Od roku 2013 zde salesiáni staví nový kostel se vzdělávacím střediskem. Právě na tuto stavbu jim svým sebezáporem v postní době můžeme přispět. Kdo se zapojí, ať se registruje a každý týden mu budeme zasílat na osobní mail svatojosefské impulsy. Registrace je neveřejná a najdete ji od popeleční středy na internetových stránkách farnosti.

Něco podobného mají i děti. Ty, které mohou navštěvovat školu, v hodinách náboženství dostanou od katechetů postničky – papírové krabičky. Postničky budou i k rozebrání od neděle v kostele pod kůrem. Když dítě v rámci postního sebezáporu něco ušetří, může pak výnos věnovat na dobročinný úmysl, podle zadání Charity. Postničky zase budeme sbírat v týdnu po Velikonocích, tj. po 5. dubnu.

Pobožnosti křížové cesty nebudou v kostele organizované, využijte čas a prostor otevřeného kostela k osobní pobožnosti. Texty najdete v kancionálu 071-074 nebo na stránkách pastorace.cz. Pro zpestření nabízíme inspiraci na pobožnost křížové cesty v přírodě. Několik takových cest najdete i v našem okolí:

Netín – cesta vede alejí od parkoviště u hřbitova k hraběcí hrobce rodu Lobkowiczů; GPS: 49.4163075N, 15.9513994E;

Osová Bítýška – křížová cesta z roku 2018 poblíž hráze Třídvorského velkého rybníku zbudovaná na poděkování za uzdravení na přímluvu Aničky Tomanové; GPS: 49.3313100N, 16.1571700E;
Níhov – křížová cesta vedoucí na vrch Chochole mezi Níhovem a Rojetínem. Plastiky jednotlivých zastavení vytvořil sochař Lubomír Lacina; GPS: 49.3563028N, 16.2598436E.

Příprava na první svaté přijímání

Současný stav nám nedovoluje, aby příprava probíhala ve skupinách na faře, jak bylo zvykem, ale dovoluje účast dětí na dětských bohoslužbách. V letošním roce bude příprava na první svaté přijímání spojena s bohoslužbami pro děti. Od 17. 2. do 24. 2. bude třeba děti registrovat na www.farnostvm.cz a rodiče pak zpětně dostanou více informací o přípravě.

Pohádka k zamyšlení

Byl jednou jeden král a ten měl jediného syna, který se měl stát jeho nástupcem. V sousedství toho království však žila zlá čarodějnice, která záviděla království pořádek a blahobyt. Jednoho dne se jí podařilo zmocnit se královského syna a unést ho. Dopravila ho na svůj zámek a tam ho držela v zajetí. Nedařilo se mu nijak špatně, měl hezky zařízený pokoj, mohl se procházet v zámeckém parku a dostával dobré a bohaté jídlo. Čarodějnice uměla totiž velice dobře vařit a zvlášť sladká mléčná kaše princi velmi chutnala. Zámecký park však byl celý obehnán vysokou zdí a za ni princ nesměl vyjít.

Král se moc snažil, aby svého syna vysvobodil, ale marně. Jednoho dne k němu přišla zahradníkova dcera a řekla mu, že se chce vydat do čarodějčina zámku a pokusit se prince vysvobodit. Sehnala si všechny informace o čarodějnici a jejím zámku. Dozvěděla se, že brána do zámku je neustále zamčená, a proto si nechala udělat paklíč, aby se mohla dostat dovnitř. Pak zjistila, že čarodějnice se snaží každého, kdo k ní přijde, opít a že ho vyzve ke hře v karty. A že si každý musí dávat velký pozor, protože čarodějnice hraje falešně. Dívka se naučila hrát karty a naučila se také základy juda, aby byla připravena, kdyby bylo třeba čarodějnici zneškodnit.

Pak se vydala na zámek. Podařilo se jí paklíčem otevřít bránu, vstoupila dovnitř a v tom okamžiku stála před ní čarodějnice. Pozvala ji na skleničku vína, ale zahradníkově dceři se podařilo v nestřeženém okamžiku vylít víno do vázy s květinami.¨

Čarodějnice jí řekla: „Vím, proč jsi tady. Chceš osvobodit prince. Uzavřeme sázku. Zahrajeme si karty: když vyhraješ, můžeš s princem odejít domů. Když ne, musíš tu zůstat jako můj zajatec.“ Dívka souhlasila. Čarodějnice donesla karty a hra začala. Zahradníkova dcera se dívala čarodějnici pozorně na prsty a najednou - zrovna, když čarodějnice chtěla esem přebít její kartu - zvolala: „Pikové eso tady už bylo. Ty sis vyčarovala podruhé stejnou kartu! Hraješ falešně!“ Čarodějnice se rozzuřila, že byla přistižena při podvodu, a vrhla se na dívku. Té se však podařilo položit ji chvatem juda na znak a spoutat ji.

Pak prohledala celý zámek a brzy našla prince ve věžní místnosti. Paklíčem si otevřela dveře a vydali se na cestu domů. Jak se tak dívka na prince dívala, nezdál se jí ale být zrovna moc šťastný, jak by byla po vysvobození čekala. Zeptala se ho: „Copak nemáš radost, že jsi zase na svobodě?“ A princ jí řekl: „No, musím pořád myslet na to, že už nikdy nebudu mít tak dobrou sladkou kaši.“
A co my? Pochutnáváme si na dobré „sladké kaši“ a jen málo si uvědomujeme, že jsme povoláni k něčemu vyššímu. Měli bychom pochopit, že to, co se nám zde nabízí, není vše. Že jsme povoláni ke svobodě Božích dětí a k podílu na Božím království.

Popeleční středa

Prvním dnem postní doby, je Popeleční středa. Na Popeleční středu se na hlavu sype popel. Při tom se často říkají slova z Písma: "Pamatuj, že jsi prach a v prach se navrátíš." Přijetí popelce je znamením kajícnosti převzatým z biblické tradice a uchovávaným v církvi až do dnešní doby. Symbolicky se tak naznačuje stav člověka, který vyznává před Bohem svůj mnohdy špatný život, své nepravosti, svůj hřích a vyjadřuje vůli vnitřně se obrátit s nadějí, že mu Bůh odpustí. Popel, symbol smrti a nicotnosti, se získává ze spálených palmových a olivových ratolestí (ev. "kočiček" - v našich krajích) posvěcených v předešlém roce na Květnou neděli.

Pozorovali jste, jak rychle v ohni některé věci shoří? Zůstane jen popel a prach. Písmo sv. člověku před Velikonocemi připomíná, že den za dnem ubíhá vzácný čas jeho života. Jednoho dne zemřeme. A jak žijeme? Křesťané věří, že se všechno dobré, co obstojí před Pánem Ježíšem, neztratí. Všechno zlé se však promění v popel. Proto se snaží obrátit od svých hříchů k dobrému. Pán Ježíš je k tomu volá.

Postní doba - jaká je její náplň?

Postní doba je přípravou na Velikonoce. Celou dobu se připravuje na obnovu křestního slibu.
V čem se tedy může tato příprava postní dobou uskutečňovat?

Modlitba
Modlitbou se sbližujeme s Bohem. Je příležitostí přezkoumat a probrat s Pánem vše důležité z našeho života. Modlitba je ale též projevem naší lásky k bližním, modlíme-li se za druhé, za známé i neznámé, za lidi, kterým tato služba může prospět. Je to čas, který dávám Pánu Bohu.

Několik tipů:
* Učiň si z modlitby zvyk: modli se ráno, večer, před jídlem.
* Modlete se společně v rodině, pro začátek alespoň při zvláštních příležitostech.
* Čti Bibli: nejprve možná jen spontánně, později pravidelně.
* Vyprávěj o Bohu dětem.

Půst
Postem zdaleka není myšleno jen odepření si jídla. Půst je zřeknutí se čehokoliv, co je v našem životě postradatelné, zbytečné nebo překážející, co nás spoutává. Skrze něj dáváme ve svém životě větší prostor Bohu a máme možnost více poznat sami sebe...

Několik tipů:
* Cvič se ve zdrženlivosti: v jídle, pití, kouření, sledování televize, nakupování...
* Dodržuj Popeleční středu a Velký pátek jako zvláštní dny půstu: jen jednou se najez dosyta a odřekni si maso.
* Přinášej páteční oběť - může mít různé formy: zřeknutí se masa, omezení konzumu. To, co je díky této páteční oběti ušetřeno, by mělo přijít k dobru lidem v nouzi. Smyslu páteční oběti odpovídají také různé formy osobní a společné modlitby stejně jako služba a pomoc druhým.
* Jako postní oběť dej stranou určitou částku peněz: pro hladovějící a jinak trpící

V postní době nás provází prorok Joel

Nyní – praví Hospodin – obraťte se ke mně celým svým srdcem, v postu, nářku a pláči! Roztrhněte svá srdce, a ne (pouze) šaty, a obraťte se k Hospodinu, svému Bohu, neboť je dobrotivý a milosrdný, shovívavý a plný lásky, slituje se v neštěstí. Kdo ví, zda se neobrátí a neodpustí, nezanechá po sobě požehnání: obětní dar a úlitbu pro Hospodina, vašeho Boha? Na Siónu zatrubte na polnici, nařiďte půst, svolejte shromáždění, svolejte lid, zasvěťte obec, sezvěte starce, shromážděte děti i kojence; ženich ať vyjde ze svého pokoje, nevěsta ze své ložnice! Kněží, Hospodinovi služebníci, ať pláčou mezi předsíní a oltářem a říkají: „Ušetř, Hospodine, svůj lid, nevydávej své dědictví v potupu, aby nad ním nevládli pohané!“ Proč se má mezi národy říkat: „Kdepak je ten jejich Bůh?“ Velkou láskou se Hospodin roznítil ke své zemi, smiloval se nad svým lidem. Jl 2,12-18

O popeleční středě čteme z knihy proroka Joela. Ten vyzývá Izrael a upozorňuje ho na to, že nad ním začínají vládnout pohané. Nejde tady jen o nadvládu cizích národů, kteří jsou označováni jako pohané, protože věří v množství bůžků. Jde především o srdce Izraelitů, kteří místo jedinému pravému Bohu začínají věřit množství jiných hodnot – bůžkům ostatních národů i sami sobě nebo své lenosti. Navenek po formální stránce všechno klape, Hospodinu se přinášejí oběti, když přijdou postní dny, všichni si poctivě roztrhnou šaty a dělají další obvyklé úkony. Průšvih je v tom, že to všechno dělají jen navenek, pouhá póza. Za vnějším úkonem natrhnutí šatů nenásleduje roztrhnutí srdce, tedy opravdová kajícnost, lítost nad svými hříchy a upřímná snaha o nápravu. Sice něco dělali, ale vůbec se jich to nedotýkalo… žili pro úplně jiné zájmy.

Na začátku postní doby se poctivě zamysleme, co jsou ti mí osobní „pohané“, kterým sloužím. Neřešme to, jak vypadám navenek, jestli formálně do kostela chodím a jestli se dvakrát denně nějak pomodlím. Ale to, co mám ve svém srdci. Jestli nad sebou nenechávám vládnout „pohany“, kteří nejčastěji vyrůstají ze sedmi hlavních kořenů – hříchů: pýcha, lakomství, závist, hněv, smilstvo, nestřídmost a lenost. Je v mém životě něco z nich?

Poté, co si své slabosti pojmenujeme, nesnažme se na ně kdovíjak zaměřovat a bojovat proti nim. Joel také neříká, ať vytáhneme do války proti „pohanům“. Ale nabádá, aby to dobré, co děláme, navenek opravdu vycházelo z nás. Aby kořen toho venkovního správného jednání nebyl v oněch sedmi „pohanech“, ale aby vycházel z vnitřních „přátel“, kteří nám chtějí pomoci. Abychom vládli sami nad sebou a dokonce dokázali tuto vládu předávat našemu pravému Pánu – Ježíši Kristu. Těmto „přátelům“ tradičně říkáme ctnosti. Rozlišujeme čtyři klasické: moudrost, mírnost, spravedlnost, statečnost a tři vlité neboli božské: víra, naděje a láska. Ctnosti nejsou jen vydřený výsledek urputného snažení, ale jde hlavně o životní orientaci, o snahu cvičit se v dobrém.

Pokusme se během půstu zaměřovat na tyto naše „přátele“. Také si je konkrétně pojmenujme. Pro jednoho může mírnost znamenat, že se bude snažit vyhýbat se zbytečným domácím hádkám, které nic neřeší; místo toho doma alespoň jednou za den něco pochválí. Pro jiného bude mírnost ve smyslu střídmosti, a proto si během postní doby odepře alkohol či kávu, aby ušetřené peníze mohl věnovat někomu potřebnému. Možností je nepřeberně…

Ať nám naše svatopostní úsilí pomůže k tomu, aby půst nebyl jen záležitostí roztržených šatů, ale roztrženého srdce!

Farnost Velké Meziříčí

Aktuality

Příprava na první svaté přijímání 2021 - Velké Meziříčí, Netín a Bory

Rok sv. Josefa 2021 - postní doba

Příprava na první svaté přijímání 2021

Postní zpravodaj 2021 - farnost Velké Meziříčí, Bory a Netín

Víra během pandemie

Nový rezervační systém na mše svaté v kostele ve Velkém Meziříčí, Borech a Netíně

Doporučujeme vánoční divadlo